Playback a estetika. K problematice klamu v estetické zkušenosti

Abstract

Studie se soustředí na typ klamu, který se objevuje v dílech-vystoupeních využívajících playback. Tvrdíme, že playback se zaprvé uplatňuje jen v takových hudebních žánrech a při takových příležitostech, v nichž hudba nemá prvořadý význam, a zadruhé, že v hudebně náročných dílech je playback celkem snadno odhalitelný. U playbackového vystoupení nebývá ani tak obtížné rozpoznat, že se recipient setkává s klamem, tedy že je mu dílo předkládáno jako zpívané či zahrané naživo, přestože je pouštěné z předem nahraného záznamu. Považujeme za podstatnější, že takové provedení hudby recipienta vybízí k rozhodnutí, zda tento klam tolerovat, či odmítnout. Přistoupí-li recipient na playback, přizpůsobuje tomu zároveň nároky, které neodpovídají nárokům obvykle kladeným na díla umění (otevřenost, kritičnost, úsilí o porozumění složitým a nejednoznačným významům apod.). Při kladném hodnocení playbackového vystoupení recipient obvykle ví, že má co do činění s klamem, přitom ale – a navzdory tomuto uvědomovanému faktu – dílo zakouší s estetickým zalíbením.