Postavení zástavního věřitele v nové české právní úpravě: detence nebo držba?

Abstract

Článek se zabývá problematikou rozlišení detence a držby v českém soukromém právu. Jisté ustanovení českého občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014) naznačuje, že zástavní věřitel může mít k věci, která je předmětem zástavy, stejná oprávnění jako poctivý držitel. Tedy, že má právo na náhradu nejen nutných, ale také užitečných nákladů, právo na plody, právo věc zničit bez současného vzniku odpovědnosti za škodu etc. v tradici římského práva ovšem bylo zástavnímu věřiteli přiznáno postavení pouhého detentora s podstatně užším rozsahem nároků vůči vlastníku zastavené věci. Je tedy třeba zkoumat, zda současné české občanské právo zcela setřelo rozdíl mezi držbou a detencí, který byl typický již pro římské právo, nebo zda vedly k této konstrukci vztahu zástavního věřitele k věci zákonodárce odlišné důvody. Článek poskytuje i stručné srovnání s jinými případy detence (úschovy, výpůjčka etc.).