Sociální rozměr domovního odpadu

Abstract

Tato disertační práce si klade za cíl obohatit diskuze o povaze hodnoty prostřednictvím analýzy domovního odpadu z vesnického prostředí v západních Čechách. Domnívám se, že hodnota je konstruována skrze vzájemný vztah mezi jednáním a materialitou, kde jazyk hraje roli prostředníka. Je evidentní, že zacházení s věcmi je v debatách o hodnotě zcela klíčové. Ve své práci čerpám především z Thompsonovy teorie transformace hodnoty. Využívám přitom dvou základních metod, etnografie a analýzy domovního odpadu, abych lépe porozuměla vztahu mezi lidmi a odpadem. Etnografický výzkum byl realizován mezi obyvateli malé vesnice v západních Čechách, v níž je trvale usídleno devět domácností. Do rozhovorů byl zařazen také vedoucí pracovník firmy svážející z této lokality odpad. Zároveň jsem analyzovala jak směsný, tak separovaný odpad z jednotlivých domácností. Výzkum odhaluje, že určité věci nejsou nikdy vyhazovány do odpadu a aktéři uplatňují různé strategie, aby se tomuto vyhození vyhnuli. PET lahve, sáčky a skleněné lahve odrážejí potenciál recyklace a jsou umísťovány do separovaného odpadu, zatímco ostatní plastové a skleněné předměty končí v odpadu směsném. Recyklace oděvů prostřednictvím darování Charitě nebo blízkým osobám naznačuje, že hodnota může být skryta v samotném jednání. Podobně lze nahlížet up-cyklační strategii renovace armádního vybavení (vozidla, padáky). Hodnota je pak zprostředkována jazykem, resp. slovy, kterými věci a jednání označujeme. Jedná se o specifickou terminologii a označování kategorií klasifikačního systému.