Konkurence trestných činů

Abstract

Diplomová práce je věnována tématu "Konkurence trestných činů". Konkurencí neboli souběhem trestných činů se rozumí takové situace, kdy jediný pachatel spáchá více trestných činů dříve, než byl soudem prvního stupně pro některý z nich vynesen odsuzující rozsudek. Práce v úvodu poskytuje vymezení forem mnohosti trestné činnosti, kam spadá mimo konkurence trestných činů i recidiva a tzv. mnohost sui generis neboli nepravá recidiva. Taktéž je na tomto místě pojednáno o trestném činu a uvedena krátká stať o formálním a materiálním pojetí trestného činu. Jedna z kapitol je věnována skutku v trestněprávním pojetí, jež je důležitý nejen z pohledu odlišení konkurence jednočinné a vícečinné. Autorka vymezuje pojem konkurence trestných činů, definuje různé možné kategorizace konkurence jako konkurence jednočinná a vícečinná, konkurence stejnorodá a nestejnorodá a možné kombinace těchto třídění, což obohacuje ilustračními příklady a doplňuje časovými osami. Uvedeny a charakterizovány jsou i situace, kdy je souběh trestných činů vyloučen, což je v případech pokračujícího trestného činu, trestného činu hromadného, trestného činu trvajícího, trestného činu opilství podle § 360 trestního zákoníku, dále pak jsou-li skutkové podstaty trestných činů v poměru subsidiarity či speciality a v případech faktické konzumpce. Načež je samostatná část práce věnována způsobům trestání sbíhající se trestné činnosti. V zásadě má být pachatel trestně odpovědný za každý spáchaný trestný čin. Prve jsou vymezeny principy, z hlediska kterých lze k trestání konkurence trestných činů přistupovat, zásada absorpční, kumulační a asperační. Česká právní úprava je založena na zásadě absorpční, ale nalézáme i prvky zbývajících dvou principů. Konkurence trestných činů je v českém trestněprávním prostředí postihována prostřednictvím dvou speciálních typů trestů, vymezených v § 43 trestního zákoníku. Je to trest úhrnný (jednoduše řečeno daný pro případy, je-li pro všechny sbíhající se trestné činy vedeno jediné trestní řízení a vydán jediný odsuzující rozsudek) a souhrnný (určen pro případy, kdy je vedeno trestních řízení více a je též vydáváno více rozsudků, než jediný). Souhrnný trest je specifický vymezeným způsobem ukládání, totiž rozhoduje-li soud o souhrnném trestu, musí zrušit výrok o trestu v předcházejícím rozhodnutí a v rámci nového uložit souhrnný trest za oba či všechny sbíhající se trestné činy, o kterých se v řízeních jednalo, případně je dána možnost od uložení souhrnného trestu upustit na základě a za podmínek § 44 trestního zákoníku. U obou trestů (úhrnného i souhrnného) je uvedena charakteristika, postup ukládání a způsob, jakým se stanovuje výměra trestu, vždy doplněno o časové osy s podstatnými časovými okamžiky. Mimo to byla zahrnuta i kapitola o recidivě, kterou je třeba důsledně odlišit od sbíhající se trestné činnosti a o jejím trestání. Za recidivu jsou považovány ty případy mnohosti trestné činnosti, kdy ke spáchání trestného činu dalšího dochází až po pravomocném odsouzení pachatele. Autorka se dále zabývala komparací české právní úpravy institutu konkurence trestných činů a jejího trestání s úpravou zahraniční, konkrétně Slovenské republiky. Provedeno je zhodnocení právní úpravy s návrhy de lege ferrenda, načež je práce zakončena závěrem, který shrnuje dosažené poznatky.