Pohyb jako meditační prostředek

Abstract

Pohni hmotou! Aneb symbiotická kultura bakterií, kvasinek a ženy byl dosud mým nejrozsáhlejším projektem, založený na intimních pocitech a průzkumech z průběhu tvorby. Vývoj a kurátorství této instalace mě stálo energii i čas, ale proces se mi odvděčil a obohatil stav mé mysli i těla. Nebyla to jednosměrná ani jasná cesta, jejíž začátek byl zastíněn alternativní vizí a médiem, ke kterému jsem necítila osobní vazbu.

K nálezu materiálu došlo náhodou; pořídila jsem si kombuchu na čaj a začala ji pěstovat. Potenciál instalačního prvku byl zřejmý, její lehce nevýrazný pohyb byl fascinující; nová vrstva paradoxně roste neuvěřitelně rychle. Kombucha mi nastavila rutinu, kterou jsem se řídila, a vytvořila si důvěrný vztah k jejím mnoha podobám. Motivy synonymní péče, symbiózy a pauzy od vnějšího světa prostřednictvím jemného pohybu mi dodávaly klid. Po mnoho měsíců soužití jsme si vybudovaly virtuální a doslovné místo k růstu.

Prostřednictvím natáčení makro záběrů materiálu jsem zdokumentovala podivuhodnou hmotu kvasících bakterií a kvasinek. Mým cílem bylo prezentovat subjektivní i objektivní projevy a zkoumat filozofii fenomenologie pohledem Merleau-Pontyho; jako lidé jsme v neustálém stádiu stávání se, pohyb je klíčový pro pochopení toho, jak žijeme ve světě. Naše těla se nachází přesně mezi subjektem a objektem a pohybují se směrem k širším souvislostem.

Využila jsem této filozofie k ztvárnění uměleckého úhlu projektu. Zároveň jsem nechala hmotu mluvit za sebe, po stopách hnutí 60. let 20. století Anti-form a Mono-ha. Projekt následoval svou předurčenou cestu. Moje minimální intervence se soustředila především na dešifrování jazyka kombuchy. Tento tvůrčí proces na mě působil meditativně.

Studium kombuchy přineslo nové poznatky, díky kterým se projekt posouval dál. Uvědomění jak moc se naše žití prolíná. Navzájem jsme se starali se jeden o druhého. Pud natočit vlastní expresivní pojetí rutiny a rituálu také vzešel z obdivu prací Any Mendiety, Josepha Beuyse a Joan Jonas. První performativní debut byl obhacující. Tyto scény jsem natáčela na ruční videokameru Canon MiniDV, sama, čímž jsem posílila spojení mezi materiálem a sebou. Tyto nekvalitní záběry mají v sobě jednoduchost a přenechává prostor jasnému sdělení.

S makro scénami je spárována zvuková stopa srdečního tepu, sestříhaná tak, aby zdůrazňovala vzdálený podvodní efekt (reakcí na vizuály kapalin a materiálů ve smyčce). Tep je zpočátku zrychlený a postupně se snižuje, podvědomě ovlivňující atmosféru prostřednictvím měnící se rychlosti a frekvence.

Instalace se skládá ze čtyř smyček umístěných na CRT televizích, s hlavní smyčkou makro detailů na HD televizi. Jako ódu své materiální spolubydlící jsem zakomponovala živé komuchy v prostoru instalace a vytvořila objekt ze sušené kombuchy. Kontrast těchto složek propůjčuje instalaci interaktivní prvek a moment ucelení.

Co se týče tématu, Pohyb jako forma meditace, je mou subjektivní zkušeností. Původní rozhodnutí pramenilo ze znepokojivého duševního stavu. Pohyb byl jedinou formou úlevy. Výsledný pohyb z průběhu tvorby byl léčivým a napomáhal mému zotavení. Dodával mi sílu díky rutinní péči o kombuchu a následně i o mne samotnou.