Tradice svazování chodidel v Číně: biokulturní pohled

Abstract

Hlavním cílem této práce podrobná analýza je biologický dopad, význam a historický původ praxe svazování chodidel v Číně. První část práce se zaobírá biologickým pohledem na chodidlo pro lepší představu dopadu praxe na ženskou nohu. Praxe svazování významně deformovala nohu vlivem tlakových bandáží a omezila základní pohyb. Tradice svazování chodidel měla v Číně tisíciletou tradici a její počátek není přesně datovaný. Původ je pouze odhad na základě antických příběhů. Jeho působení je odhadováno od 13. století a konec praxe nastává v 19. století. Konec byl požadován Čínskými literáty, ale jeho ukončení bylo prací Západních misionářů jejíž myšlenky poté převzali i Čínské ženy. Praxe svazování je skvělým příkladem praxe, která výrazně omezovala a podřizovala ženy. Její ukončení mohlo proběhnout díky spojení několika sfér, jako např. politické, ekonomické a sociální, pro zlepšení postavení žen a převedení Číny do moderní doby.