Postavení Židů v islámských zemích a jeho proměny pod vlivem Evropy

Abstract

Setkání mezi islámem a judaismem přineslo od samého počátku řadu frikcí a konfliktů, které zanechaly stopy především v rodícím se Koránu i v ústní islámské tradici. Po celá staletí se však islámské náboženství dokázalo vyhnout ideologiím, jež by věřící muslimy vedly k negaci židovského náboženství či k nenávisti vůči židovskému obyvatelstvu. Otevřelo-li se muslimské obyvatelstvo protižidovským a antisemitským proudům, bylo to až v průběhu 19. století a na základě přímého působení představitelů evropských mocností, které v Orientě zápasily o sféry vlivu a nadvládu. Cílem tohoto článku je proto nejen shrnout náboženské, právní i společenské základy, z nichž vyrůstalo tradiční postavení Židů v islámských zemích, ale i poukázat na hluboké otřesy, jimiž tyto principy prošly po setkání muslimské civilizace s Evropou, a které připravily cestu modernímu antisemitismu na Blízkém Východě.