Koncentrace, její funkce a důsledky ve sporném řízení

Abstract

Tato diplomová práce na téma "Koncentrace řízení, její funkce a její důsledky ve sporném řízení" si klade za cíl seznámit čtenáře se zásadou koncentrace řízení, popsat její vývoj a funkci v rámci civilního procesu a dále důsledky, které vyvolává. V úvodu práce je charakterizován civilní proces, jeho prameny, pojmové znaky a známé druhy, mezi které patří například řízení nalézací, vykonávací a exekuční a které jsou upraveny především v OSŘ (občanském soudním řádu) v ZŘS (zákoně o zvláštních řízeních soudních) a v některých dalších odvětvových zákonech. Další část je věnována obecně zásadám, které se v rámci soudního civilního řízení objevují a je zde také konkrétní vymezení těch zásad, které mají co do důsledku spojitost se zásadou koncentrace řízení, tedy urychlení celého řízení. Následující části práce se již věnují zásadě koncentrace řízení, jakožto procesnímu institutu, který představuje tzv. stopstav v civilním řízení před soudem. Tedy okamžik, po kterém již soudu, až na výjimky stanovené zákonem, nelze předkládat nové a do té doby neuvedené důkazní prostředky a skutková tvrzení. Text podává charakteristiku koncentrace řízení, včetně vymezení dvou režimů koncentrace řízení a její uplatnění v rámci civilního procesu. Také jsou zde vylíčeny důvody a situace, kdy dochází k prolomení této zásady. Jedná se zejména o případné změny žaloby nebo případy přistoupení či změny účastníků řízení. V závěru práce jsou pak uvedeny názory odborné veřejnosti na téma koncentrace v civilním soudním procesu a současně s tím i mé vymezení kladů a záporů, které tato zásada v rámci řízení vyvolává a úvahy de lege ferenda k možné budoucí právní úpravě koncentrace řízení.