Platnost zákona a platnost právních norem

Abstract

Text nejdříve pojednává o tom, jak byla platnost zákona chápána v české právní vědě cca od konce 19. století do dnešní doby. Na základě toho pak navrhuje, že platnost zákona máme chápat jako dokončení legislativního procesu vedoucího k jeho přijetí, jeho "hotovost" (perfekci). To pak má dopady zejména pro chápání derogace zákona - neruší se platnost zákona, ale jeho účinnost. Druhá část textu se věnuje platnosti právní normy chápané 1) jako členství normy v určitém normativním systému, nebo 2) jako její závaznosti. V případě 1) diskutuje některé důsledky Hartovy koncepce pravidla uznání a Kelsenovy koncepce základní normy. V případě 2) diskutuje Razovu koncepci norem jako vylučujících důvodů.

Text firstly tries to describe, how the validity of statute (Gesetz) has been understood in Czech legal theory from the end of the 19th century till today. On the basis of this development it tries to offer a concept of statute validity as a completion of all legislative steps necessary for its adoption. This understanding of statute validity has its consequences for the concept of abrogation (derogation) of a statute - we do not abolish validity of a statute, but its bindingness. The second part of the text discusses two conception of validity of legal norms: 1) norm validity as a membership in a given normative system, and 2) norm validity as its bindingness. In the case of 1) it points out to some problems of Hart's conception of rule of recognition and Kelsen's conception of basic norm (Grundnorm). In the case of 2) it tries to develop Raz's conception of norms as exclusionary reasons.