Trestné činy v dopravě a princip omezené důvěry

Abstract

Záměrem práce zabývající se trestnými činy v dopravě, především dopravními nehodami, bylo věnovat se problematice dopravy z pohledu trestního práva a kriminalistiky. Na začátku se proto zabývá samotným pojmem dopravy, trestných činů v dopravě a dopravních nehod z těchto dvou pohledů a následně rozebírá příčiny dopravních nehod, z nichž největší pozornost věnuje lidskému faktoru.

V samostatné kapitole pak rozebírá návykové látky jako příčinu dopravních nehod, jejich vliv na účastníky provozu a jejich detekci, což se ukazuje jako stále závažný nešvar a problém na našich silnicích. Popisuje také rozdíl mezi jednáním pod vlivem návykové látky zakládající přestupek a zakládající trestný čin a situaci, kterou z medicínského pohledu nelze považovat za ovlivnění člověka.

Dále se práce jako jedné z nejobsáhlejších částí věnuje charakteristice trestných činů spojených s dopravou, které rozděluje po vzoru trestního zákoníku. Zde už se netýká pouze dopravních nehod, ale i další trestné činnosti spojené s dopravou, včetně majetkové, a v další kapitole se pak už soustředí na další stěžejní část, subjekt a subjektivní stránku trestných činů, tedy pachatele a spolupachatele a zavinění.

Rozebírá proto spoluzavinění při dopravních nehodách, které se vzhledem ke zmíněným definicím dopravních nehod stává většinou ve formě zdánlivého spolupachatelství, a princip omezené důvěry. Ten je jedním z nejdůležitějších principů při objasňování trestných činů v dopravě a významně zasahuje do vztahu pachatele a poškozeného.

Práci pak uzavírají některá specifika dokazování při objasňování trestných činů v dopravě, a to v přípravném řízení i řízení před soudem, a krátká zmínka o specifických důkazních prostředcích.