Politická kontrola nad školstvím od roku 1945 do roku 1952

Abstract

Článek pojednává o změnách v oblasti školství, k nimž došlo mezi lety 1945 až 1953 (do přijetí zákona č. 31/1953 Sb.), a ukazuje, jak se původní myšlenka obnovy školství po skončení druhé světové války stala prostředkem pro prosazování politické moci a ideologické kontroly ve školství (ve školách 1., 2. i 3. stupně a školách vysokých) a jak se proměnila autonomie vysokých škol v centralizovaný nástroj státní moci. V kontextu provedené analýzy zejména z. č. 95/1948 Sb. a č. 58/1950 Sb. článek shrnuje dopady změny politického vedení státu na vzdělávací systém, např. zavedení jednotného školství, zestátnění škol, kontrola a stanovení obsahu výuky a učebnic, včetně regulace výuky náboženství a další. Nad vysokými školami byla převzata moc poté, co došlo k jejich zestátnění a provedení jejich organizační restrukturalizace. Přestože v čele univerzity stál rektor, fakticky vysoké školství jak organizačně, tak i obsahově ovládalo Ministerstvo školství věd a umění. Všechny orgány vysokých škol, včetně nově vzniklých kateder, se staly prostředkem garantujícím ideologické směřování vysokého školství.The article discusses changes in the field of education between 1945 and the adoption of Act No. 31/1953 Coll. and shows how the original idea of restoring education after the end of the Second World War became a means of asserting political power and ideological control in education (in primary,secondary and tertiary schools and universities) and how the autonomy of universities was transformed into a centralised instrument of state power. In the context of the performed analysis, in particular of Act No. 95/1948 Coll. and No. 58/1950 Coll., the article summarises the impacts of changes in thepolitical leadership of the state on the educational system, e.g. the introduction of a unified education system, the nationalisation of schools, control and determination of the curriculum and textbooks, including the regulation of religious education, and others. Control was taken of universities after theywere nationalised, and their organisational restructuring was carried out. Although the university was headed by a rector, higher education was in reality controlled by the Ministry of Education, Sciences and Arts, both organisationally and in terms of content. All university bodies, including newly established departments, became a means of guaranteeing the ideological direction of higher education.