Má mysl jako stěhovaví ptáci

Abstract

Cílem mé práce je dobře řemeslně zpracovaná železná plastika, která zapadá do prostoru, pro který byla navržena. Tím je stará opuštěná továrna v plzni. Společně s továrnou se ještě v areálu nachází opuštěná nemocnice, která dříve sloužila jako kasárna. Budova je téměř prázdná, nachází se v ní však ještě fragmenty z dob, kdy byla v provozu, jako například lyžiny, po kterých jeřáby převážely materiál, nebo velké dřevěné schodiště uprostřed haly stoupající do druhého patra, které ale bylo už dávno rozebráno. Socha má tento netečný prostor "oživit" svým pohybem, který nastává teprve až tehdy, kdy se vodní nádrž začne plnit vodou, tedy je zapotřebí deště. Z děrávé střechy je voda sváděna v co nějvětším množství do nádrže, která částečně upouští vodu ven a tím mění svojí hmotnost, takže dochází k pohybu nahoru a dolu. Voda sama má mimo praktického účelu i symbolický. Další důležitou vlastností je hluk, který při pohybu vydává. Jeho účelem je nabourat rovnováhu, která je rozprostřena po celém areálu a je rovněž jediným vodítkem pro zvídavého diváka k nalezení plastiky. Svým tvarem připomíná mrtvého pavouka na zádech, který mi přišel pro daný prostor vhodný.