Intermediální objekt - Osobní a veřejné

Abstract

Cílem práce "Duchovní linka" bylo znovunalezení a potvrzení existence zmateného člověka, jehož zmatení je produktem zmatené doby. Úplná definice této zmatenosti byla taktéž jejím posláním. Práce si zároveň kladla otázku, zdali je dnešní člověk vůbec schopen reflektovat nepřehlednost současnosti, najít pro ni pojmenování, pokud on sám již čelí zmatení a dezorientaci z všudypřítomné virtuality. Záměrem hmotné instalace bylo předložit mapu či návod, jak vydobýt zpět ztracenou realitu. Dílo diváka konfrontuje všedním prostředím bytu - svatyně. Vnímatel se postupným odkrýváním použitých symbolů instalace stává účastníkem rituálu, šamanem obsluhujícím obytný svatostánek jako aparát propojení. Obyčejná kuchyňská linka se tak rituálem mytí nádobí promění v komunikátor, v oltář obytné svatyně, díky kterému je možné posílat a zachytávat informace, aniž by přitom člověk používal technické vymoženosti současného světa, ze kterých pramení ono zmatení společnosti a odcizení duše. Duchovní linka je ekologickým projektem, který se snaží apelovat na každého člověka, aby vnímal svět jako vlastní tělo, kterým lze komunikovat stejně jako je toho schopen fyzicky on sám. Svět se tak sám stane organickou informační technologií, která nebude potřebovat žádné odcizující náhražky.