Filosofie Augustina Smetany

Abstract

Hlavním cílem práce je prezentovat metafyzické pojetí vzniku a zániku ducha u Augustina Smetany a jeho problematiku. Smetana ve své nejvýznamnější práci Vznik a zánik ducha zasadil pozici ducha do mnohem obecnějšího konceptu, než je to u jeho mladších spisů, ve kterých se zabýval spíše otázkou filozofie dějin. Duch se objevuje na metafyzické úrovni, od samotného počátku, kdy se konečno a nekonečno spojily a tvoří absolutní jednotu. Vývoj ducha spěje od jednotlivých fází organického života, živočichů až ke člověku, ve kterém nabývá sebe-vědomí. Smetana zachycuje člověka, jakožto bytost představující přechod v dějinách. Dalším záměrem práce byla Smetanova komparace a diference Schellingovy a Hegelovy filozofie, na které jeho jednotlivé spisy výrazně navazovaly. Smetana zavádí ve svých spisech obdobný systém filozofie dějin jako u Hegela, na druhou stranu kritizuje jeho dogmatické teze, se kterými se rozchází. U Schellinga navazuje na jeho tezi, ve které tvrdí, že příroda je podle něj nejlépe poznatelný projev Boha a právě poznání tohoto absolutního Já je hlavním úkolem filozofie samotné. Závěrečná část práce je věnovaná reflexím Smetany v podání vybraných českých myslitelů a autorů 20. století. Každá reflexe přinesla různé pohledy na Smetanovu filozofii, protože ta představuje v dějinách českého filozofického myšlení 19. století jeden z vrcholných projevů.