Alternativní tresty jako náhrada krátkodobých trestů odnětí svobody

Abstract

Krátkodobé tresty jsou považovány za nejméně vhodnou formu trestání osob dopouštějící se trestné činnosti. Přes skutečnost, že je jim vytýkána řada nedostatků, jsou v ČR ukládány téměř v 60% případů, kdy je pachatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Práce se zabývá především problematikou náhrady krátkodobých nepodmíněných trestů alternativními sankcemi, respektive alternativami k trestu odnětí svobody. V rámci statistického výzkumu práce spojuje ukládání krátkodobých trestů v dnešní době především s majetkovou kriminalitou a s dalšími vybranými paragrafy trestního zákona (140/1961 Sb.), dnes respektive trestního zákoníku (40/2009 Sb.). Následně se snaží zhodnotit aktuální právní úpravu alternativ k trestu odnětí svobody z pohledu schopnosti snížit, či eliminovat ukládání pro pachatele především nevhodných a pro vězeňský systém zatěžujících krátkodobých nepodmíněných trestů. Mimo statistický výzkum práce v potřebných částech poukazuje na aktuální stav zkoumané problematiky v zahraničí. Pro pochopení vývoje alternativních trestů v rámci právního vývoje ČR je nezbytnou součástí diplomové práce také kapitola týkající se historie. Krátkodobé nepodmíněné tresty a jejich následný výkon přispívá k přeplněnosti věznic a při existenci pochybností o účinnosti takového potrestání, může jejich úspěšné nahrazení mimo jiné značně odlehčit vězeňskému systému. Přes dané kritiky krátkodobých nepodmíněných trestů však otázkou zůstává, zda jsou alternativy k trestu odnětí svobody vůbec náhrady krátkodobých trestů schopny. Problémy spojené s alternativami mohou vznikat od špatně stanovených podmínek jejich uplatnění v zákoně, přes nedostatečnou, mnohdy pro pachatele zdánlivou, formu potrestání, dále být svázány také s nedostatečným zajištění zázemí pro jejich výkon. Nedostatky lze spatřit také v případě, kdy pachatelé alternativu nevykonají, nebo poruší podmínky pro její vykonání. Vyvstává pak otázka jakým jiným způsobem je v takovém případě potrestat. Většina alternativ v případě jejich nesplnění je převáděna na nepodmíněné tresty a tudíž v tomto pohledu musíme označit odlehčení vězeňskému systému jen za zdánlivé. V kapitole možného budoucího vývoje se proto zabývám i způsobem zkvalitnění a rozvoje samotného vězeňství tak, aby systém přestal být společenskou a především finanční zátěží. Práce je doplněna o ukázkový příklad z praxe, kde můžeme pozorovat převádění alternativního trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody.