"ŠPERKEM JE VŠE, CO ZA NĚJ POVAŽUJEME" / V. K. Novák

Abstract

Tématem mé diplomové práce je výrok od Vratislava Karla Nováka "Šperkem je vše, co za něj považujeme". Tohle téma, může být velice obsáhlé a každý jedinec si jej může vyložit po svém. Když jsme si téma vybírala, oslovilo mě jako první. Vzpomněla jsem si totiž na onen moment, který mě přivedl na šperkařskou dráhu. Bylo to tehdy, když jsem si v ateliéru portugalské šperkařky Olga Noronha uvědomila, že šperk vůbec nemusí být zhotovený klasickou šperkařskou cestou, ani nemusí mít klasickou podobu, jako jí běžně známe, ale že se může jednat o plnohodnotné výtvarné dílo zhotovené rozličnými technologiemi z nejrůznějších materiálů. Proto bych touto myšlenkou chtěla své studium na ateliéru Kovu a šperku i završit. Šperk je velmi důležitou součástí kulturní společnosti. Může mít mnoho významů, vyjadřuje například společenské postavení, slouží jako amulet, odráží naší osobnost, symbolizuje závazek, představuje nějakou vzpomínku apod. Jak jsem již psala výše, může být vyrobený z jakéhokoliv materiálu, v jakýchkoliv rozměrech. Měl by však splňovat jednu podmínku a tou je vazba na člověka. "Ačkoliv šperk existuje sám o sobě, ožívá a významově se uplatňuje teprve ve vazbě na člověka." Neznamená to však, že se vždy musí jednat pouze o předmět, který si lze vzít na sebe, ale může jít například i o hmatovou záležitost. Pro mě osobně je šperk odrazem nás samotných. Prezentujeme jím svou osobnost, dáváme najevo kdo jsme, nebo co si myslíme a častokrát se k němu váže mnoho našich citů a vzpomínek. Šperk splývá s naší osobností, ale přesto přitahuje pozornost diváků. Je uměleckým dílem, kde naše duše získává hmotnou podobu. Kolekce šperků nesoucí název "Když se duše setká s hmotou" vypráví o mě samotné. Ráda bych ještě zmínila, že má diplomová práce okrajově navazuje na práci bakalářskou, ve které jsem řešila přenesení svých citů a vzpomínek do hmotných objektů. Finální inspirace vyšla z mých niterních pocitů. V náhrdelnících je otisknutý kus mé duše tak, jak si jí jako autorka představuji. Volnou výchozí inspirací pro princip samotných náhrdelníků je moment, kdy se při jachtaření opírá vítr do plachet. Plachetnice je zde zastoupena jako alegorie života. Inspirovali mě i dva citáty. Arabské přísloví: "Vítr nevane podle přání plachetnice" a výrok od Aristotela: "Nemůžeme poručit větru, ale můžeme změnit nastavení plachet." Série obsahuje celkem osm náhrdelníků a jeden hmatový předmět, přičemž každý z nich vykresluje mou duši. Jedná se o velmi osobní šperk. Šperky jsou zhotoveny ze skla foukáním u kahanu. Sklo nejenže je mi materiálově nejbližší, ale také bylo pro můj záměr technologicky nejvhodnější. Díky této technologii pro mě bylo možné zachytit konkrétní okamžik a uzamknout jej do neměnného tvaru. Pro závěs u některých kusů bylo použito lanko, které má své opodstatnění taktéž v plachetnicích, kde se za pomoci lan a lanek manipuluje s plachtami.