Ověřování možné existence instinktivního strachu z predátorů u člověka

Abstract

Tato bakalářská práce se pokouší na základě testování respondentů pomocí jednoduchých obrázkových testů dokázat, že lidská psychika nese instinkty a zřejmě i vzorce chování nejen nedávné, ale také staré stovky miliónů let. Evoluce dramaticky mění tvar těla a fyziologické funkce, ale mnohé psychické dispozice přetrvávají v původní podobě a oslabují se velmi pomalu. Jako model pro otestování této hypotézy byl zvolen strach z predátorů, s kterými jsme se pravděpodobně setkávali během evoluce. Pro doplnění testu a pro srovnání byli také testováni tvorové, kteří měli působit neutrálně, nebo naopak roztomile, (pedomorfní přitažlivost). Zda byl jen pro kontrast využit poměrně známy jev o pozitivním hodnocení savčích mláďat a savců s pedomorfními rysy. Výsledky prokázaly strach z predátorů až z ordoviku, tedy zhruba před 450 milióny let, a samozřejmě i z predátorů z pozdějších období. Pro srovnání byli přidáni také pavouci a hadi, protože strach z nich už je poměrně dobře prozkoumaný a překvapivě se neumístili na čelních místech. I když obrázek hodnocený jako nejvíce děsivý či nebezpečný obsadil nikdy neexistující tvor, u kterého můžeme najít hadí rysy. Potvrdilo se také, že je velmi důležité, zda zobrazený tvor vypadá útočně, či jen polehává, pak je hodnocený více jako neutrální. Závěrečná hypotéza tedy postuluje, že instinkty v našem podvědomí během evoluce podléhají pomaleji změnám než morfologie našich organismů.