Stárnutí, odcházení

Abstract

Tato práce se zabývá emocionálními, psychickými a fyzickými výzvami stáří, se zaměřením na ztrátu paměti, nespavost, Parkinsonovu nemoc a celkový rozklad lidského těla i duše, především prostřednictvím umění. Vychází z osobních zkušeností s vlastními stárnoucími příbuznýmizejména s dědečkem autorky, který trpěl Alzheimerovou choroboua snaží se empaticky převést často tabuizované téma stárnutí do vizuální podoby.<br>Projekt navazuje na témata rozvíjená v autorčině předchozí umělecké práci, bakalářské práci Zapomínání, která se zabývala úpadkem paměti blízkého člověka v důsledku Alzheimerovy nemoci. Aktuální diplomová práce tuto tematiku dále rozvíjí skrze expresivní anatomické sochy, které metaforicky reprezentují kognitivní a fyzický úpadek spojený se stárnutím.<br>Představuje čtyři klíčové instalace:<br>Zapomínání - Tři duté, expresivní sádrové hlavy, každá nasvícená a částečně průhledná, symbolizují blednutí paměti. Dvě z nich obsahují akvária, v nichž stoupají bubliny jako metafora ztracených myšlenek. Třetí hlava zobrazuje emocionální vyčerpání a dezorientaci.<br>Nespavost - Socha staré ženy v bezesné noci, rozdělená do dvou stavů: spánek a bdělost. Umístěna na ocelové konstrukci simulující postel, obklopena pokojnou květinovou záclonou. Před jejíma očima visí malý svítící "měsíc" - symbolizující nekonečný vnitřní boj, který se odehrává každou noc.<br>Parkinson - Sochařská reprezentace fyzického i psychického boje člověka trpícího Parkinsonovou chorobou. Zobrazuje odpojení těla a mysli a neustálý neklid, jemuž je člověk vystaven. Instalace sestává ze tří soch - jedné sádrové a dvou silikonových.<br>V prach se obrátíš - Poetický sochařský zásah přinášející abstraktnější, intimní reflexi smrti a návratu těla k zemi. Instalace obsahuje částečně rozloženou sádrovou hlavu a odlitek dědových zubních protéz. Název i koncept čerpají z biblické fráze symbolizující nevyhnutelnost smrti a cyklus návratu do prachu - v kontrastu s předměty, které po člověku zůstávají. Toto dílo prohlubuje existenciální rovinu projektu a symbolicky uzavírá oblouk mezi stárnutím, ztrátou paměti a fyzickým zánikem.<br>Cílem projektu je zlidštit úpadek těla a mysli a vyvolat empatii vůči starým lidemzejména těm, kteří zůstávají v péči institucí. Prostřednictvím pečlivého výběru materiálů (sádra, glycerin, světlo, silikon) autorka vytváří narativ tělesného úpadku, křehkosti a ztráty důstojnosti.