Modern scholarly biography in the humanities: its teaching potential and possible pitfalls in post-totalitarian Czech society

Abstract

Tento článek popisuje měnící se roli biografie v kontextu historiografické metodologie a historického přístupu k výzkumu. Primární důraz je kladen na biografie vědců historie, ačkoli stejná vývojová tendence může být pozorována v současných biografiích významných literárních historiků, historiků výtvarného umění a hudby, etnografů, archeologů, pedagogů atd. Popisuje určité metodologické problémy, potenciál a úskalí výzkumu v oblasti moderní historiografie a dalších společenských věd, které vznikly v důsledku změn akademického diskursu v průběhu 20. století, včetně zvláštních omezení dostupnosti nebo použitelnosti. zdrojů nebo klasických limitů ego-historie jako takové. Jsou zmíněny etické otázky a možnosti práce s odborným odkazem předmětu výzkumu a hodnocení daného předmětu z hlediska změn v akademickém diskurzu. Autorka věnuje zvláštní pozornost regionální dimenzi dědictví osobností a vývoji v historiografii během 20. století, přičemž poukazuje na problémy, s nimiž se ve výzkumu biografie setkala. Patří sem zejména otázky propojení výzkumu s ideologií a politickým kontextem období, spolu s otázkami týkajícími se role subjektu výzkumu v akademickém světě a moci akademického zařízení, jakož i možností výzkumného pracovníka publikovat . Dalším důležitým aspektem článku je potenciál biografie pro účely výuky.