Únik z reality dětí vyřazených z kolektivu

Abstract

Bakalářská práce se věnuje problematice úniku z reality u dětí, které zažily sociální vyloučení ze skupiny vrstevníků. Hlavním cílem je porozumět tomu, jak tyto děti vnímají svou situaci a jaké formy úniku využívají k vyrovnání se s negativními emocemi spojenými s vyčleněním. Výzkum je založen na kvalitativním přístupu a pracuje s daty získanými prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Analýza rozhovorů byla provedena s využitím programu Atlas.ti a zaměřila se na identifikaci opakujících se motivů a významů ve výpovědích respondentů. Z výzkumu vyplývá, že děti volí různé formy úniku, jako jsou fantazijní představy, fyzická aktivita nebo užívání návykových látek, aby se vyrovnaly s psychickou zátěží. Tyto způsoby jim pomáhají zvládat nepříjemné emoce, zároveň však poukazují na jejich vnitřní potřebu být přijímány, cítit se v bezpečí a rozumět samy sobě i okolnímu světu. Práce zdůrazňuje důležitost včasné intervence a podpory ze strany dospělých, která může významně ovlivnit další vývoj dítěte a jeho schopnost znovu navazovat sociální vztahy.