Integrovaná výuka českého jazyka, slohu a literatury na gymnáziu. Návrh koncepce

Abstract

Disertační práce se zabývá problematikou integrace jazykové, slohové a komunikační a literárněvýchovné složky předmětu ČJL. V teoretické části disertační práce je analyzován diskurs o míře autonomie jednotlivých složek předmětu (?Jeden, nebo dva předměty?) z 60. let 20. století a z počátku 21. století. Dále jsou hodnoceny dosavadní modely integrované výuky ČJL (strukturalismus Jana Mukařovského a jeho pokračovatelů, lingvostylistika, lingvoliterárnost, komplexní jazykové rozbory aj.) a formulovány přednosti a limity integrované výuky ve vyučování ČJL, vč. zkušeností ze zahraničí. Praktická část disertační práce se skládá ze tří případových studií, které demonstrují interpretaci díla Goethova, Nerudova a Čapkova prostřednictvím jevů jazykových (slovesné kategorie způsobu a času, slovesné kategorie osoby, větné skladby) a stylistických (odborného a publicistického funkčního stylu). Praktickou část disertační práce doplňuje vyhodnocení dotazníků, jež vyplňovali studenti klatovského gymnázia a absolventi semináře z didaktiky ČJL na Filozofické fakultě JČU v Českých Budějovicích. Disertační práce o integraci jednotlivých složek předmětu ČJL je první monografií na toto téma v českém prostředí.