Obnova řízení

Abstract

Obsahem této práce je problematika institutu obnovy řízení. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem stojícím na samém konci trestního řízení. Toto stádium procesu neprobíhá pravidelně, ale pouze výjimečně. Vedle obnovy řízení upravuje zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení procesním (trestní řád) ještě dva mimořádné opravné prostředky dovolání a stížnost pro porušení zákona. Zatímco zbylé dva prostředky směřují proti právním vadám pravomocného rozhodnutí, směřuje obnova řízení proti pravomocnému rozhodnutí, které trpí skutkovými vadami. Jeho cílem je, přezkoumat napadené rozhodnutí a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Důvodem k podání návrhu jsou nové skutečnosti nebo důkazy, které byly dříve neznámé orgánu činnému v trestním řízení. Velkým přínosem pro toto stádium trestního řízení byla novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která zavedla nový opravný prostředek dovolání a vyřešila některé teoretické i praktické spory hlavně taxativním výčtem rozhodnutí, proti nimž lze podat návrh na obnovu řízení. Pokusila jsem se vystihnout komplexní rozbor tohoto institutu, jak z hlediska teoretického, tak praktického s poukázáním na platnou právní úpravu, judikaturu a porovnání se zahraničními právními řády. Právě v těchto řádech jsem hledala inspiraci pro možnou vhodnou budoucí úpravu a řešení sporných otázek týkajících se této problematiky.