Compensatory exercise program as a possible health-oriented activity for individuals with autism spectrum disorder

Abstract

Autism spectrum disorders (ASD) are one of the most serious childhood neurodevelopmental disorders. It is a congenital disorder of brain functions that arises on a neurobiological basis. In practice, this means that these children have a problem in the area of social integration, communication and imagination (Ješina & Kudláček, 2011). It is important to emphasize that there are no typical cases. Each individual on the autism spectrum is unique, and according to Gillberg & Peeters (2003), differences outweigh similarities. A common feature is primarily stereotypical to ritualistic behavior, worse acceptance of changes, liking unusual objects, limited verbal and non-verbal communication skills and lack of interest in social interaction (Thorová, 2016). From the point of view of motricity of children with ASD, the results of professional studies reveal that most children (according to Thorová, 2006 up to 80%) show differences and deficits in this area compared to intact children. Delayed motor development is often the primary reason for parents' concern and subsequent diagnosis at a young age of the child. On the recommendation of the pediatrician, an examination by a pediatric neurologist and a physiotherapist is recommended. Vojta Therapy and exercises according to Bobath Concept are most often applied at an early age. But the problem arises with the child's growing age, when parents in particular lack an offer of suitable physical activities for children with disabilities. A big challenge is integrating a child with ASD into a social group and adopting a new regime. According to Gillberg & Peeters (2003), the most common motor difficulties of preschool and school-age children include significant deficiencies in coordination abilities, manifested especially in the areas of balance, distance and depth estimation, and fine motor skills. Regarding postural deviations, it was found by Nazary et al. (2016) that children with ASD show an increased prevalence of increased thoracic kyphosis, scoliosis and medial knee collapse. When preparing exercise units for individuals with ASD, it is necessary to keep in mind that the task of the instructor is mainly to convey the activity to the pupils in such a way that they understand its content as much as possible. For this we can use the means of structuring and visualization (Možná & Válková, 2022). For individuals with ASD, the easiest and most popular activity is the individual one, especially if we choose the help of an assistant. Learning by imitating an activity of the instructor, as well as other pupils, works very well. Physical education classes in schools can be very difficult for students with ASD, even though these individuals do not show any movement limitations. The problem can be verbal instructions, which can be too abstract for them and harder to understand. It is important, especially in the beginning, for the pupil to always visualize the exercise in such a way that he understands it. It is advisable to use a work schedule in the gymnasium, which helps the pupil to predict what will be done in the lesson and increases his independence during the lesson. Furthermore, we have to take the demands of the environment (noise, acoustics, lights, etc.) into account. For individuals, the most important benefit is the development of fundamental motor skills in the area of functional skills, which are necessary to perform the movements required in everyday life (Eichstaedt & Lavay, 1992). Lack of movement coordination in children with disabilities is reflected in their quality of life and negatively affects, among other things, their mental health and position in the group. According to Bhat et al. (2011), there is a developmentally important link between motor impairments and social communication impairments in autistic individuals. We took all the mentioned aspects into account and based on long-term cooperation with the civic association ProCit, z.s. during the Covid-19 pandemic, we introduced individual lessons of compensatory exercises. First, they were carried out in a one-on-one mode and then when the pandemic measures were eased in a small group in a gym of the Faculty of Education, University of West Bohemia in Pilsen. Targeted and individually adapted compensatory exercises for children optimize body posture and the condition of the flat feet, have a positive effect on the perception of the body scheme and thus contribute to the awareness of tension and relaxation in muscles and the relative position of individual body segments. We primarily choose activities that do not require creativity, imagination, knowledge of language, mitigate inappropriate behavior, and on the contrary improve coordination of movements and possibly physical fitness. During the lessons, it is important to expect a higher demand for assistants, as children with moderate-functioning autism or greater motor difficulties will work best in an individual one-on-one mode. Nevertheless, a wider social group of participants is suitable as support for practicing social skills, integration into a group and cooperation. These non-competitive and non-limiting activities generally develop the child in terms of his motricity and social contacts. Based on the findings published on the appropriateness of various movement interventions developing motor competencies in intact children, we decided to apply selected specific movement activities to the target group of children with ASD. It seems appropriate to use the means of health physical education, relaxation and breathing exercises, psychomotricity and physiotherapy. With this targeted intervention, we want to contribute to improving the level of motor and social competencies of these individuals as well as to a better quality of their everyday life. Although the effects of inactivity and social isolation on children with disabilities have already been sufficiently described and experts draw attention to them (e.g. Ješina & Kudláček, 2011; Kampasová et. al., 2022; Bauminger & Kasari, 2000; Hymas et al., 2022), a set of methodically conducted movement activities, which would be available when working with these children, is currently missing. The number of integrated children with neurodevelopmental disorders in schools is increasing, but apart from relatively well-processed special pedagogical interventions and psychosocial therapies, we lack verified methodologies for movement activities with children with ASD that would be suitable for their motor development and could be included to teaching in primary and secondary schools. The main output of our investigation is therefore a set of suitable methodologies aimed at these children, summarizing and unifying proposed movement activities verified in practice.Poruchy autistického spektra jsou jednou z nejzávažnějších dětských neurovývojových poruch. Jedná se o vrozenou poruchu mozkových funkcí, která vzniká na neurobiologickém podkladu. V praxi to znamená, že tyto děti mají problém v oblasti sociální integrace, komunikace a představivosti (Ješina, Kudláčková et al., 2011). Je důležité zdůraznit, že neexistují typické případy. Každý jedinec na autistickém spektru je jedinečný a podle Gillberga a Peeterse (2003) převažují spíše rozdíly než podobnosti. Společným znakem bývají především stereotypní až rituální chování, přijímání změn, obliba neobvyklých předmětů, omezené verbální i neverbální komunikační dovednosti a nezájem o sociální interakci (Thorová, 2016). Z hlediska motoriky dětí s PAS lze poukázat na výsledky odborných studií, že většina dětí vykazuje (až 80 % dle Thorové, 2006) v této oblasti odlišnosti a deficit oproti dětem intaktním. Opožděný motorický vývoj bývá již v nízkém věku dítěte primárním důvodem ke znepokojení rodičů a následnému stanovení diagnózy. Na doporučení pediatra je doporučeno vyšetření dětským neurologem a fyzioterapeutem. V raném věku je nejčastěji aplikována Vojtova terapie a cvičení dle Bobathova konceptu. Problém ale nastává se vzrůstajícím věkem dítěte, kdy především rodiče postrádají nabídku vhodných pohybových aktivit pro děti s jinakostí. Velkým úskalím je totiž začlenění dítěte s PAS do sociální skupiny a přijetí nového režimu. Mezi nejčastější motorické obtíže dětí předškolního a školního věku patří podle výrazné nedostatky v koordinačních schopnostech manifestující se zvláště v oblasti rovnováhy, odhadu vzdálenosti a hloubky a jemné motoriky. V oblasti posturálních odchylek bylo zjištěno šetřením (Nazary at al., 2016), že děti s PAS vykazují zvýšenou prevalenci zvětšené hrudní kyfózy, skoliózy a mediálního kolapsu kolene. Při přípravě cvičebních jednotek pro jedince s PAS je nutné mít na paměti, že úkolem cvičitele je hlavně žákům činnost zprostředkovat tak, aby v co největší míře pochopili její obsah. K tomu můžeme využít prostředky strukturalizace a vizualizace. U jedinců s PAS je nejjednodušší a nejoblíbenější činnost individuální, a to zvláště tehdy, pokud volíme i dopomoc asistenta. Velmi dobře funguje učení se činnosti nápodobou, a to jak předcvičujícího, tak i ostatních žáků (Jillitschová, 2014). Hodiny tělesné výchovy ve školách mohou být pro žáky s PAS velice obtížné i přesto, že tito jedinci nevykazují žádné pohybové omezení. Komplikaci představují zejména verbální pokyny, které mohou být pro žáka s PAS příliš abstraktní a těžko pochopitelné. Cvičební úkon je vhodné zvláště v začátcích žákovi vždy vizualizovat tak, aby ho pochopil. Je vhodné v tělocvičně využívat pracovní schéma, které napomáhá žákovi předvídat, co se v hodině bude dělat, a zvyšuje jeho samostatnost v průběhu hodiny (Hronková, 2016). Dále musíme vzít v potaz náročnost prostředí (hlučnost, akustika, světla atd..). Pro jedince je nejdůležitější přínos rozvoje základních motorických dovedností v oblasti funkčních dovedností, které jsou nezbytné pro provádění pohybů vyžadovaných v běžném životě (Eichstaedt a Lavay, 1992). Nedostatky koordinace pohybu u dětí s jinakostí se promítají do jejich kvality jejich života a negativně ovlivňují mimo jiné i jejich psychickou stránku a postavení ve skupině. Podle Bhat, Landa a Galloway (2011) existuje mezi poruchami motoriky a poruchami sociální komunikace u autistických jedinců vývojově důležitá vazba. Všechna zmiňovaná hlediska jsme zohlednili a na základě dlouhodobé spolupráce s občanským sdružením ProCit, z.s. zavedli v době pandemie Covid-19 individuální lekce kompenzačních cvičení realizované nejprve v režimu jeden na jednoho a následně při uvolnění pandemických opatření v malé skupině v tělocvičně FPE ZČU v Plzni. Cílená a individuálně přizpůsobená kompenzační cvičení u dětí optimalizují držení těla a stav plosky nohy, pozitivně působí na vnímání tělového schématu a přispívají tak k uvědomění si napětí a uvolnění ve svalech a vzájemného postavení tělních segmentů. Primárně volíme takové činnosti, které nevyžadují kreativitu, představivost, znalost jazyka, zmírňují nevhodné chování a naopak zlepšují koordinaci pohybů a případně i fyzickou zdatnost. V průběhu lekcí je důležité počítat s vyšším nárokem na asistenty, neboť děti se středně funkčním autismem či většími motorickými obtížemi budou nejlépe pracovat v individuálním režimu jeden na jednoho. Přesto je širší sociální skupina cvičenců vhodná jako podpora nácviku sociálních dovedností, začlenění do skupiny a kooperace. Tyto činnosti nesoutěžní a nelimitující formou dítě celkově rozvíjejí z pohledu jeho motoriky i sociálních kontaktů. Na základě poznatků publikovaných o vhodnosti různých pohybových intervencích rozvíjejících motorické kompetence u dětí intaktních jsme se rozhodli aplikovat vybrané specifické pohybové činnosti i na cílovou skupinu dětí s poruchami autistického spektra. Jako vhodné se jeví využití prostředků zdravotní tělesné výchovy, relaxačních a dechových cvičení, psychomotoriky a fyzioterapie. Touto cílenou intervencí chceme přispět ke zlepšení úrovně motorických a sociálních kompetencí těchto jedinců i lepší kvalitě jejich běžného života. Přestože dopady inaktivity a sociální izolace na děti s jinakostí byly již dostatečně popsány a odborníci na ně upozorňují, chybí v současné době odpovídající zásobník metodicky vedených činností pohybového charakteru, který by byl k dispozici k práci s těmito dětmi. Počet integrovaných dětí s neurovývojovými poruchami do škol narůstá, ale kromě poměrně dobře metodicky zpracovaných speciálně-pedagogických intervencí a psychosociálních terapií postrádáme vyzkoušené a ověřené metodiky pohybových činností s dětmi s poruchou autistického spektra, které by byly vhodné pro jejich motorický rozvoj a hodily se k zařazení do inkluzivní výuky na základních a středních školách. Hlavním výstupem našeho šetření je tedy výčet vhodných metodik zaměřených na tyto děti a sumarizující a sjednocující navržené a v praxi vyzkoušené pohybové činnosti.