"Vošahlík" jako specifický symbolický prostor

Abstract

Předmětem disertační práce je hlavička andělíčka na mříži katedrály sv. Bartoloměje v Plzni, ke které si chodí lidé sáhnout pro štěstí, a její bezprostřední okolí. V rámci disertační práce se snažím odpovědět na otázku, zda vošahlík se svým bezprostředním okolím představuje veřejný prostor, v němž jsou sociální interakce ovlivněny genderem, vírou, motivací k doteku či samotným uspořádáním prostoru. Disertační práce se skládá ze tří základních okruhů, které se vzájemně prolínají. Jejich prostřednictvím je možné zkoumaný fenomén nahlížet různými směry a vytvořit tak ucelený obraz toho, co andělíček a jeho okolí znamená. První tematický okruh se věnuje konceptu veřejného prostoru, genderu a prostorovému chování (spatial behavior). Druhý tematický okruh se zabývá duchovním rozměrem andělíčka, religiozitou a analogickými objekty v ČR i v zahraničí. Poslední okruh práce úzce souvisí s druhým, neboť čtenáře přivádí do poutního místa Medžugorje a k přáním, která lidi mají. Jednotlivé příběhy, motivace k doteku a znalost pověsti jsou následně obsaženy v analytické části disertační práce. Nedílnou součástí disertační práce je popis, zpracování a vyhodnocení terénního výzkumu. Ten se zakládal na propojení kvantitativní a kvalitativní metodologie. Hlavními metodami sběru dat bylo strukturované pozorování, dotazníkové šetření a polostrukturované rozhovory. Zjištěné výsledky nacházejí uplatnění jednak v samotné tematizaci andělíčka a jeho okolí v rámci etnologie, jednak přispívají k poznatkům v oblasti genderu, veřejného prostoru, stavu české religiozity. Současně je lze využít v oblasti urbánního plánování a ekonomického rozvoje města Plzně. V případě budoucího rozšíření práce je možné využít potenciál v oblasti paměti místa a proměn objektu v čase.