Kantův kopernikánský obrat a transcendentální analytika

Abstract

V předkládané práci představuji Kantův kopernikánský obrat v souvislosti s Transcendentální analytikou z Kritiky čistého rozumu. Přibližuji filosofii transcendentálního idealismu, která se nezabývá zkoumáním vnějšího světa, ale hledá apriorní elementy a zákony mysli, prostřednictvím kterých poznávající subjekt utváří svou zkušenost. Tato filosofie je založena na předpokladu, že objekty zkušenosti jsou řízeny naší myslí, nikoli naopak.

V první části uvádím do problematiky Kantovy teorie zkušenosti, představuji, že poznávající subjekt má dvě základní kognitivní mohutnosti: rozvažování a smyslovost. Vysvětluji, že podle Kanta existují v naší mysli dva typy apriorních prvků, jejichž prostřednictvím mysl formuje poznatky a které dvěma typům kognitivních mohutností odpovídají - názory a pojmy. Apriorní názory se nazývají čas a prostor, apriorní pojmy se nazývají kategorie. Pasáž Kritiky čistého rozumu, ve které jsou představeny kategorie, se nazývá Metafyzická dedukce.

Klíčem ke Koperníkově revoluci je Kantova teze, že prostřednictvím zavedení čistého názoru máme nejen analytické apriorní vědění, ale také syntetické apriorní vědění, které je možné, pokud rozšíříme pojmy logiky o podmínky času a prostoru. Uvádím, jak Kant rozšiřuje formální logiku, která abstrahuje od obsahu, o podmínky času, a tím zavádí transcendentální logiku.

Ve druhé vysvětluji, jak se nauka exaktních věd 18. století odráží v Kantově nauce o čistém názoru. Ukazuji, jak Kant kromě logické nutnosti, kterou nachází ve formální logice, objevuje i nutnost axiomů euklidovských postulátů, a díky tomu ospravedlňuje syntetické apriorní znalosti. Na základě postulátů jako pravidel konstrukce Kanta představuji jako konstruktivistu, který tvrdí, že subjekt syntetizuje zkušenost prostřednictvím apriorních pojmů a apriorních názorů.

Ve třetí a čtvrté části analyzuji a interpretuji pasáž Kritiky čistého rozumu, která se nazývá Transcendentální dedukce. Dokazuji, že Kantem představené kategorie v Metafyzické dedukci jsou podmínkou poznání, podmínkou možnosti objektů obecně a jsou tedy nutnými a obecnými apriorními pojmy. Vysvětluji, že kategorie jsou pravidly syntézy v čistém názoru, protože regulují syntézu tak, aby odpovídala jednotě sebevědomí. Skrze analýzu a interpretaci Kantových pasáží docházím k závěru, že rozvažování není pouze mohutností formálně logických pojmů, ale zahrnuje kategorie a určuje čas a prostor, a tím podmiňuje zkušenost.