Zvyšování atraktivity a efektivity výuky strojírensky zaměřených předmětů prostřednictvím praktických aktivit a nových pomůcek

Abstract

Článek popisuje inovaci strojírensky zaměřených předmětů v bakalářském programu Technická výchova se zaměřením na vzdělávání na FPE, jejímž cílem je zvýšit atraktivitu a efektivitu výuky zejména posílením aktivizujících a praktických metod, modernizací obsahu (včetně současných technologií typu 3D tisku a moderních postupů spojování) a lepším propojením teorie s průmyslovou praxí prostřednictvím didaktické transformace, exkurzí a nových výukových pomůcek. Text současně analyzuje výchozí stav (obtížnost a částečnou zastaralost obsahu, zkrácení hodinové dotace a potřebu integrace učiva) a navrhuje čtyři směry inovace realizované i díky strategickému partnerství s FST (změna struktury předmětů, aktualizace učiva, změna metod a organizace výuky, tvorba specifických pomůcek). Empirická část vychází ze zkušeností z praktických workshopů (např. 3D tisk z kovového prášku a svařování MIG/MAG a TIG/WIG) realizovaných ve spolupráci s firmou Fronius, ukazuje výrazný motivační efekt autentického prostředí a práce s odborníky, ale také rozdíly v předchozích zkušenostech studentů a výskyt situací, kdy se malá část studentů odmítla do svařování zapojit kvůli obavám a nekomfortu, což autor interpretuje jako možný projev strachu ze selhání či „laboratorní úzkosti“ a doporučuje pro tento jev hlubší sběr dat a analýzu.The article outlines an innovation of engineering-oriented courses within the bachelor’s programme Technical Education (Teacher Training) at the Faculty of Education, aimed at increasing both the attractiveness and effectiveness of instruction by strengthening active, hands-on learning, updating content to reflect contemporary technologies (e.g., metal 3D printing and modern joining processes), and improving the integration of theory with industrial practice through didactic transformation, field trips, and newly developed instructional aids. It also analyses the initial state—high cognitive demands, partial obsolescence of content, reduced contact hours, and the need for curricular integration—and proposes four complementary directions of innovation implemented in part through strategic cooperation with the Faculty of Mechanical Engineering: restructuring the course portfolio, modernising content, revising teaching methods and instructional organisation, and designing discipline-specific teaching tools. The empirical section draws on experience from practical workshops (e.g., metal powder 3D printing and MIG/MAG and TIG/WIG welding) delivered in collaboration with the company Fronius, demonstrating a strong motivational impact of authentic learning environments and expert guidance, while also revealing differences in students’ prior experience and instances in which a small subset of students declined to participate in welding due to discomfort and apprehension. The author interprets this pattern as a potential manifestation of fear of failure or “laboratory anxiety” and recommends more systematic data collection and analysis to better understand and address the phenomenon.