Strach a úzkost ve škole

Abstract

Cílem této diplomové práce je zjistit, zda úzkostní žáci prožívají větší strach a vyšší stresovou reakci při zátěžových situacích než žáci neúzkostní. Zabývá se dále tím, zda jsou učitelé schopni rozpoznat u svých žáků projevy strachu a úzkosti a jaké využívají při práci s těmito žáky vyučovací metody. Práce se v teoretické části věnuje charakteristice základních pojmů, jako jsou emoce, problematika strachu a úzkosti ve škole a fungování tzv. osy HPA. V praktické části je využita triangulace metod. Nejprve jsou použity tři druhy dotazníků: Dotazník Piers-Harris2, který měří sebepojetí dětí a adolescentů, dotazník B - J.E.P.I. měřící osobnost dle Eysencka a Dotazník MV6, který měří školní výkonovou motivaci. Na základě výsledků těchto dotazníků je u vybraných jedinců následně proveden odběr slin a jejich analýza, u které je zkoumána hladina stresového hormonu kortizolu při různých školních situacích. Z kvalitativních metod je zvolen polostrukturovaný rozhovor, který je uskutečněn se dvěma učiteli, kteří tyto žáky vyučují. Náš výzkum ukázal, že nelze říci, že by úzkostné děti prožívaly větší strach či vyšší stresové reakce v zátěžových situacích než děti neúzkostné. Z naší výzkumné sondy dále vyplývá, že učitelé umějí dobře rozpoznat projevy strachu a úzkosti u svých žáků a využívají vyučovací metody, které se jim v praxi osvědčují. Bylo zjištěno, že školní strach je velmi variabilní veličinou.