Znalosti a postoje budoucích učitelů k epilepsii

Abstract

Diplomová práce byla klasicky rozdělena na teoretickou a praktickou část. Zpracování celé teoretické části bylo důležité zejména pro pochopení a orientování se v dané problematice a k celkovému propojení tématu. Pojmy jsem dostatečně vysvětlila, tudíž mohu říci, že jsem tento úkol splnila. V praktické části jsem si stanovila tři hypotézy. První hypotézou bylo, že nekvalifikovaní učitelé 1. stupně z praxe mají v průměru větší znalosti o epilepsii než studenti učitelství 1. stupně, kteří dosud zkušenosti z praxe nemají. Tato hypotéza se potvrdila. Ostatní hypotézy týkající se jednak rozdílů v postojích k dětem s epilepsií v obou analyzovaných skupinách a jednak vlivu délky pedagogické praxe na znalosti a postoje, se však již potvrdit nepodařilo. Na základě výsledků vzniká otázka, jak zlepšovat postoje k epilepsii už v rámci vysokoškolské přípravy budoucích učitelů. Dle mého názoru je zapotřebí věnovat větší část praxi, která může studentům pomoci zlepšit se nejen v oblasti znalostí a postojů ve vztahu k epilepsii, ale také v míře zdravé sebedůvěry, která je pro povolání pedagoga potřebná.