Same Progress for All? Inclusive Education, the United Nations Convention on the Rights of Persons With Disabilities and Students With Intellectual Disability in European Countries

Abstract

Over the course of the last 30 years, inclusive education has emerged as a key aim of education policies around the world. Also in Europe, most countries took efforts to make their education systems more inclusive-which led to growing numbers of children and young persons with disabilities in general education in Europe. The implementation processes of the United Nations Convention on the Rights of Persons with Disabilities (UNCRPD) fuelled these efforts. However, as some authors have argued, not all students with disabilities seem to have benefited in the same way from these developments-such as children and young persons with intellectual disability (ID). This paper aims to explore this phenomenon in more depth by comparing some measures in relation to the implementation processes of the UNCRPD of seven European countries. Doing so, we analyze trends in placements (mainstream and special schools) of students with Special Educational Needs (SEN) in general and of students with intellectual disability specifically. As we show, an increase of students identified as having SEN in mainstream schools can be observed in all countries during the implementation process of the UNCRPD. However, in comparison to this rather broad group of learners, the percentage of students with intellectual disability in mainstream settings did not increase as much. Furthermore, the calculation of the "exclusion rate" revealed that this group of learners remains a key population of special schools. These results need to be understood as effects of specific shortcomings in the implementation of the UNCRPD, as we discuss in a further section. We conclude our paper with recommendations on future research and policies on inclusive education regarding students with intellectual disability.

V průběhu posledních 30 let se inkluzivní vzdělávání stalo klíčovým cílem vzdělávacích politik po celém světě. Také v Evropě se většina zemí snažila učinit své vzdělávací systémy inkluzivnějšími, což vedlo k rostoucímu počtu dětí a mladých lidí se zdravotním postižením v obecném vzdělávání v Evropě. Tyto snahy podpořily prováděcí procesy Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD). Jak však někteří autoři argumentují, zdá se, že ne všichni studenti se zdravotním postižením měli z tohoto vývoje prospěch stejným způsobem - například děti a mladí lidé s mentálním postižením (ID). Tato práce si klade za cíl prozkoumat tento fenomén hlouběji porovnáním některých opatření ve vztahu k procesům implementace UNCRPD sedmi evropských zemí. Tímto způsobem analyzujeme trendy v umístění (běžných a speciálních školách) studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (SEN) obecně a konkrétně studentů s mentálním postižením. Jak jsme ukázali, během implementace UNCRPD lze ve všech zemích pozorovat nárůst studentů, u nichž bylo zjištěno, že mají SVP v běžných školách. Ve srovnání s touto poměrně širokou skupinou studentů se však procento studentů s mentálním postižením v běžném prostředí příliš nezvýšilo. Výpočet „míry vyloučení“ dále odhalil, že tato skupina studentů zůstává klíčovou populací zvláštních škol. Tyto výsledky je třeba chápat jako účinky konkrétních nedostatků při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jak o nich pojednáváme v další části. Závěrem našeho příspěvku jsou doporučení týkající se budoucího výzkumu a politiky inkluzivního vzdělávání týkající se studentů s mentálním postižením.