Determining Forming Limit Diagrams Using Sub-Sized Specimen Geometry and Comparing FLD Evaluation Methods

Abstract

Limity pro tváření plechů jsou stanovovány pomocí limitních diagramů tváření (FLD). Zkoušky dle Nakajima a Marciniak, které jsou založeny na tažení materiálu pomocí razníku, jsou nejčastěji používanými metodami pro stanovení limitního diagramu FLD nebo lomového limitního diagramu (FFLD). Výsledky se obvykle hodnotí výpočtem lokálního přetvoření, rychlostí přetvoření, snížení tloušťky vzorku nebo deformací do lomu. Pokud není k dispozici dostatečné množství experimentálního materiálu, může být řešením miniaturizace zkušebních vzorků. Zaměnitelnost výsledků u standardních a miniaturizovaných vzorků však dosud nebyla prokázána. V této studii byly zkoušky dle Nakajima provedeny na standardních a miniaturizovaných vzorcích vyrobených z mangan-borové oceli 22MnB5, která je běžně používána v automobilovém průmyslu. Poté byly použity a porovnány čtyři metody vyhodnocení pro FLD/FFLD. Miniaturizované vzorky vykazovaly vyšší hodnoty přetvoření, což bylo vysvětleno různým poměrem tloušťky materiálu k průměru razníku a různými podmínkami ohybu. Nejvyšší shoda výsledků byla zaznamenána u standardního a miniaturizovaného FFLD