British Interests and the Struggle of Russia and France for Leases and Spheres of Influence in China (1897-1898)

Abstract

Čína se po porážce ve válce s Japonskem (18941895) ocitla v obrovských dluzích a postupně se dostávala pod značný tlak velmocí, které se snažily vymezit své výlučné sféry vlivu a získat hospodářské ústupky. Jako první v tomto ohledu přijalo opatření Rusko, jehož cílem bylo získat dominantní vliv v severní Číně na základě výstavby Transsibiřské magistrály. Také Francie, spojenec Ruska, začala usilovat o podobné postavení v jihočínských provinciích sousedících s Francouzskou Indočínou. Velká Británie, která po desetiletí prosazovala zásadu územní integrity Číny a rovných obchodních příležitostí v zemi pro všechny, byla tímto vývojem poněkud zaskočena. Rusko využilo situace ke zvýšení tlaku na Čínu, který vyvrcholil pronájmem Port Arthuru a Ta-lienu a uznáním ruských nároků týkajících se poloostrova Liao-tung. Velká Británie se ocitla ve zvláště nepříznivé pozici. Několik členů britské vlády bylo rozhodnuto podpořit odpor proti ruskému postupu na Dálném východě i za cenu války. Naproti tomu premiér Salisbury po mnoho let prosazoval porozumění s Ruskem, ale po ruské okupaci Port Arthuru si uvědomil, že to již není možné. Británii se podařilo udržet si své postavení v Číně, ale mnoho předních britských politiků si uvědomilo, že politika „skvělé izolace“ již nebude k udržení britského postavení stačit.