Energetické a materiální toky při výrobě a užití středověké až novověké keramiky

Abstract

Hrnčíři při výrobě keramiky interagovali s řadou materiálů, které dokázali přetvořit v pevnou hmotu a výrobek s funkčními, formálními a stylistickými vlastnostmi. V různých fázích výrobního procesu (získávání surovin, příprava keramických hmot, tváření, sušení, výpal) zapojovali nebo využívali různé toky energií – zejména mechanickou (lidské tělo), kinetickou, vodní, sluneční a tepelnou. Užitné vlastnosti nádob často úzce souvisely s kvalitou materiálů (keramických hmot) a schopností vyrovnávat se s tepelnou energií nebo odolávat mechanickému namáhání. Příspěvek prozkoumává proměny energetických a materiálových toků v hrnčířské výrobě v delším časovém horizontu od 13. až do konce 19. století pomocí přístupu chaîne opératoire. Sledována je i celková bilance energetické náročnosti hrnčířské výroby a jsou diskutovány otázky týkající se efektivity, intenzity a investic ve výrobě.

Potters interacted with a range of materials in the production of ceramics, which they were able to transform into solid mater and products with functional, formal and stylistic properties. In the different stages of the production process (obtaining raw materials, preparing ceramic matter, shaping, drying, firing), they involved or used different flows of energy, especially mechanical (human body), kinetic, water, solar and thermal. The utility properties of the vessels were often closely related to the quality of the material (ceramic matter) and its ability to withstand thermal energy and to resist mechanical strain. This article explores the transformations of energy and material flows in pottery production within a longer time frame, from the 13th to the late 19th century, using the chaîne opératoire approach. The overall energy balance of pottery production is observed, and the issues discussed further are related to effectiveness, intensity and investment in production.