Sorites paradoxy a vágnost

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá popisem sorites paradoxů a jejich vztahem k vágním termínům. Na začátku práce je pozornost věnována sorites paradoxům. Za první sorites paradoxy na světě jsou považované paradoxy holohlavého a hromady, které pravděpodobně vytvořil Eubuilides z Milétu. Sorites paradox je možné obecně vyjádřit třemi logickými formami, nicméně u každé z nich dochází k selhání matematické indukce, pročež se sorites paradoxy zdají býti neřešitelné. Za jev vyvolávající sorites paradoxy je považována vágnost, nejběžněji je definovaná jako vlastnost hraničních případů termínů. Vágnost začíná nabývat na důležitosti od přelomu 19. a 20. století, kdy se stává tématem například B. Russella, který se jí snaží vymýtit z přirozeného jazyka vlastní koncepí ideálního jazyka. Na konci práce jsou popsány tři nejvýraznější filosofické přístupy k sorites paradoxům v moderní době, a to epistemický přístup, přístup vícehodnotové logiky a supervaluacionismus.