Magnetism of strangeness: Silenced histories of landscapes

Abstract

Proč se některé části krajiny stávají místy pro ukládání odpadu? Na tuto jednoduchou otázku se zdá být snadné odpovědět vzhledem k existenci sofistikovaných nástrojů pro formální modelování řady environmentálních, ekonomických, sociálních a politických proměnných, které mají minimalizovat rizika, náklady a nerovnosti. Existují však subtilnější faktory, které utvářejí ukládání odpadu a jeho zápis do krajiny. Na příkladech dvou českých skládek a na základě svého etnografického výzkumu odpadových krajin zkoumám, jak se historie, ekonomické zájmy, sociální praktiky, události, materiální neurčitosti a vícedruhová setkání podílely na proměně těchto míst v lokality "podivnosti". Pomocí metafory magnetismu zaměřuji naši pozornost na schopnost podivných entit, jako jsou odpadky, sutiny, vojenský odpad, mrtvá těla, zvířecí farmy a střelnice, vzájemně se přitahovat v časoprostorovém kontinuu. Tvrdím, že podivnost se drží na místech a má tendenci se udržovat prostřednictvím řady "magnetických" vztahů v průběhu času. Tento magnetismus pramení z lidského sklonu klasifikovat a disponovat entitami, jejichž otevřenost je nebezpečná a musí být kontrolována prostřednictvím umístění. Zatímco tento proces umisťování je často představován jako řízení nepřítomnosti, poukazuji na dialektický vztah k opačné kategorii přítomnosti jako na kritický zdroj magnetismu. Řízení odpadu se tak stává představou jako součást obecnějšího sociálního procesu, který udržuje smysluplnost světa.