Teorie zamrzlé plasticity a zamrzlé evoluce: paradoxy neadaptability
Date issued
2015
Authors
Journal Title
Journal ISSN
Volume Title
Publisher
Západočeská univerzita v Plzni
Abstract
Není sporu o tom, že pohlavní rozmnožování je jedním
z nejzajímavějších a nejzáhadnějších fenoménů evoluční
biologie. Na první pohled se zdá, že jeho přítomnost je
pro druh i jedince velmi nákladná a dříve či později by
mělo vymizet, ale přesto mezi eukaryotickými organismy
dominuje. Co když ale hlavní výhoda pohlavního rozmnožování
nespočívá ve zvýšení adaptability, ale naopak
v jejím specifickém omezení? Teorie zamrzlé plasticity
postuluje, že pohlavní organismy budou v populaci
dlouhodobě udržovat vysoký genetický polymorfismus,
v jehož rámci dokáží za téměř každé situace vyštěpit
vhodně přizpůsobeného jedince. Zároveň se ale po odeznění
selekčního tlaku vrátí poměry jednotlivých alel
v populaci do rovnováhy. Druh se tak v reakci na změny
prostředí bude chovat elasticky, což mu sice znemožňuje
nevratné přizpůsobení novým podmínkám, ale poskytuje
velkou výhodu v proměnlivém prostředí. Bude evolučně
zamrzlý. Nevratně se může druh změnit jen za velmi
specifických situací, např. po peripatrické speciaci, kdy se
od zbytku oddělí malá část jeho populace. V delších časových
měřítkách se potom zřejmě bude zamrzlost nevratně
zvyšovat. Prostřednictvím třídění z hlediska stability
se budou hromadit znaky, které nedokáží rozmrznout
ani při peripatrické speciaci. Takováto makroevoluční
zamrzlost však může mít zajímavé a překvapivé
důsledky. Život si vždycky najde cestu, a tou by mohlo
být například hierarchické zvyšování modulární stavby
organismů v evoluci.
Description
Subject(s)
abstrakt
Citation
Způsoby přizpůsobování. Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu. Sborník abstraktů a příspěvků z 16. Výjezdního interdisciplinárního semináře v Nečtinech : 19. – 22. ledna 2015, s. 41.