Elementy folk-history v sovremennoj russkoj litěrature i schožije javlenija v češskoj litěrature

Abstract

Fenomen folk history charaktěren dlja istoričeskich trudov, avtory kotorych iščut aľternativnyje puti interpretacii těch ili inych sobytij. Kak pravilo rječ iďot o něnaučnych těorijach, objasňajuščich osuščestvlěnije ili razvitije važnych istoričeskich sobytij, predlagajuščich novyje chronologii, periodizacii i t. d. V russkoj litěrature pervoj četverti ХХI veka možno obnaružiť proizvedenija, v kotorych psevdoistorija predstavlěna v kačestve jedinstvěnnoj „praviľnoj“ versii, a takže vystupajet v kačestve postmodernistskogo prijoma. Avtory kak v retrospektivnom, tak i v futurologičeskom planě pokazyvajut utopičeskuju kartinu razvitija Rossii i čelovečestva (T. N. Tolstaja, V. O. Pelěvin, V. G. Sorokin, V. P. Aksjonov i dr.). V někotoroj stěpeni takoj podchod k osmyslěniju istorii predstavlěn i v sovremennoj češskoj litěrature.

Fenomén "folk history" je charakteristický pro historická díla, jejichž autoři hledají alternativní způsoby interpretace zvolených událostí. Zpravidla se to týká nevědeckých teorií, které vysvětlují realizaci nebo vývoj důležitých historických událostí, navrhují nové chronologie, periodizace atd. V ruské literatuře první čtvrtiny 21. století lze nalézt díla, ve kterých pseudohistorie je prezentována jako jediná „správná“ verze vývoje dějin, ale mimo jiného se tento prvek používá jako postmoderní prostředek. Autoři retrospektivně i futurologicky ukazují utopický obraz vývoje Ruska a lidstva (T. N. Tolstaja, V. O. Pelevin, V. G. Sorokin, V. P. Aksenov aj.). Tento přístup k chápání dějin je do jisté míry zastoupen i v moderní české literatuře.

The phenomenon of folk-history is characteristic of historical works whose authors seek alternative ways of interpreting certain events. As a rule, weare talking about unscientific theories explaining the realization or development of important historical events, proposing new chronologies, periodizations, etc. In Russian literature of the first quarter of the twenty-first century one can find works in which pseudo-history is presented as the only “correct” version and also acts as a postmodernist technique. The authors both retrospectively and futurologically show a utopian picture of the development of Russia and humanity (T. N. Tolstaya, V. O. Pelevin, V. G. Sorokin, V. P. Aksyonov, etc.). To some extent, this approach to comprehending history is also represented in contemporary Czech literatur.