Účast laických přísedících v pracovněprávních sporech: česká a německá právní tradice v historickém kontextu

Abstract

Historický vývoj institutu laických přísedících představuje specifickou kapitolu dějin soudnictví, odrážející právní i institucionální změny a širší politické a ideologické tendence. Po desetiletí byl charakteristickým prvkem rozhodování v pracovněprávních sporech v České republice i SRN, symbolizujícím snahu zapojit do soudního rozhodování zástupce praxe – osoby s životními i profesními zkušenostmi ze světa práce. Zatímco Německo model čestných soudců zachovalo a rozvíjí, Česká republika jej zrušila. Článek sleduje historický vývoj, právní zakotvení a proměny významu účasti laických přísedících v pracovním soudnictví v komparativní perspektivě a klade si otázku, zda jejich zrušení nepředstavuje rezignaci na propojení justice se společností, důraz na praktickou zkušenost a ochranu sociálně slabších účastníků sporu.

The historical development of lay judges represents a distinctive chapter in the history of the judiciary, reflecting legal and institutional changes as well as broader political and ideological trends. For decades, it was a characteristic feature of decision-making in labour law disputes in both the Czech Republic and the Federal Republic of Germany, symbolising an effort to involve practitioners in the judicial process – individuals bringing both life experience and professional expertise from the world of work. While Germany has preserved and further developed the model of honorary judges, the Czech Republic has abolished it. This article examines the historical evolution, legal foundations, and changing significance of lay participation in labour courts from a comparative perspective and asks whether their abolition in the Czech Republic signals a retreat from values historically embodied by this institution – namely, connecting the judiciary with society, emphasising practical experience, and protecting socially disadvantaged litigants.