Zásada subsidiarity trestní represe

Abstract

Diplomová práce se zabývá zásadou subsidiarity trestní represe a jejího projevu v principu ultima ratio, respektive uplatnění zásady v rozhodovací praxi soudů a jiných subjektů. Teoretická část vymezuje koncepci zásady subsidiarity trestní represe od historických souvislostí, až po její uplatnění v Ústavním pořádku ČR. Nedílnou součástí diplomové práce je analýza trestního zákoníku, především ustanovení týkajícího se legální definice trestného činu. V rámci této kapitoly se diplomová práce věnuje rozboru ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, které definuje zásadu subsidiarity trestní represe jako materiální korektiv a ustanovení § 13 odst. 1 trestního zákoníku, týkajícího se formálního pojetí trestného činu. S výše zmíněnými ustanoveními úzce souvisí uplatnění zásady subsidiarity trestní represe s ohledem na stanovení společenské škodlivosti, která určuje závažnost spáchaného trestného činu a případné použití prostředků trestního práva jako ultima ratio k ochraně práv a společenských zájmů. Teoretická část je zakončena projevem zásady subsidiarity trestní represe v trestním zákoníku, v oblasti trestního práva procesního a zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Praktická část diplomové práce věnuje pozornost rozboru stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, které podává ucelený výklad k ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku a také rozboru vybraných nálezů Ústavního soudu a judikatury Nejvyššího soudu. Poslední kapitola diplomové práce zkoumá možné účinky zásady subsidiarity trestní represe v budoucích kodifikacích, podává úvahy de lege ferenda a autorovi osobní názory ohledně budoucnosti uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. V závěru práce shrnuje veškeré poznatky zjištěné při jejím zpracování a konstatuje, zda došlo k naplnění cílů stanovených v úvodu diplomové práce.