Jako forenzní důkaz. Od poválečného vyšetřování k archeologii nacistických zločinů

Abstract

Při osvobození Majdanku v červenci1944 a Osvětimi v lednu 1945 bylyustaveny první vyšetřovací komise,které dokumentovaly masovéhroby a další důkazy nacistickýchzločinů. Polsko-sovětské a polskékomise zkoumaly také Belzeca Treblinku a podobné vyšetřováníprováděli v táborech, ale i na jinýchmístech Britové (British War Commission) a Američané(US Criminal Investigative Corps). Francouzskámise se snažila identifikovat ostatky politickýchvězňů a dalších Francouzů deportovanýchza války do Německa. Při exhumaci hrobů byly jižuplatňovány metody soudního lékařství a výsledkypak posloužily při stíhaní pachatelů a v soudníchprocesech. Komisionální exhumace hromadnýchhrobů obětí nacismu byly prováděny také v Československua zaměřily se mimo jiné na dokumentacia vyšetřování pochodů smrti.During the liberation of Majdanek in July 1944 and Auschwitz in January 1945, the first investigative commissions were established to document mass graves and other evidence of Nazi crimes. Polish-Soviet and Polish commissions also investigated Belzec and Treblinka, and similar investigations were carried out by the British (British War Commission) and Americans (US Criminal Investigative Corps) both in the camps and at other locations. A French mission sought to identify the remains of political prisoners and other French citizens deported to Germany during the war. During the exhumation of graves, forensic methods were already applied, and the results were subsequently used in the prosecution of perpetrators and in court trials. Commission-led exhumations of mass graves of Nazi victims were also conducted in Czechoslovakia, focusing, among other things, on the documentation and investigation of death marches.