Models of Inclusive Education in Selected Educational Institutions in Czechia – Inclusive Education and Organization Culture

Abstract

Employees and managers of educational institutions have been dealing with numerous challenges related to changes in nowadays world for years. The idea of striving for “excellence in teaching” based on Fullan’s paradigm of school culture transformation has become a reason for deeper reflection in this area. Using the comparative analysis method, a picture of work models in educational institutions within the same system guidelines has been obtained. In order to make comparisons, strategies focused on providing the most effective support for pupils with special educational needs and the process of evaluating activities were taken into account. Based on three experiences of implementing the idea of inclusive education, some strategies for coping with required changes were shown. The presented case studies showed that while the strategies of each educational institution varied, they aimed to offer functional and effective counseling services which enhanced the personal and social development of children. The differences between them are related to specific practices: whether they are occasional or systematic, focused on teachers or problems, communication or action, part of the school daily work routine or applied to deal with emerging problems. The research results present a certain type of narrative related to eliminating resistance to change and monitoring its effects in a positive way according to the specific culture of organization.

Učitelé a manažeři vzdělávacích institucí se léta potýkají s řadou výzev souvisejících se změnami, které se odehrávají ve světě. Myšlenka usilovat o „excelenci ve výuce“ založená na Fullanově paradigmatu transformace školní kultury se stala důvodem k hlubší reflexi v této oblasti. Metoda komparativní analýzy případových studií poskytla obraz modelů práce ve vzdělávacích institucích v rámci stejných systémových směrnic. Pro srovnání byly zohledněny strategie směřující k co nejefektivnější podpoře žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a proces hodnocení aktivit. Na základě tří zkušeností s implementací myšlenky inkluzivního vzdělávání je představeno několik strategií, jak se vypořádat s požadovanými změnami. Prezentované případové studie ukázaly, že ačkoli se strategie jednotlivých vzdělávacích institucí lišily, jejich cílem bylo nabízet funkční a efektivní odborné aktivity podporující osobnostní a sociální rozvoj dětí. Rozdíly mezi nimi spočívají ve specifických dimenzích - jsou příležitostné nebo systematické, zaměřené na učitele nebo problém, zabývají se komunikací nebo jednáním, jsou součástí každodenní práce školy nebo se používají k řešení vznikajících problémů. Výsledky výzkumu představují určitý typ narativu související s eliminací odporu ke změně a pozitivním sledováním jejích efektů v souladu se specifickou kulturou organizace.