Zvláštní žalobní legitimace nejvyššího státního zástupce

Abstract

Diplomová práce se zabývá institutem zvláštní žalobní legitimace nejvyššího státního zástupce upraveným v § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Problémy, které právní úprava tohoto institutu vyvolává, jsou rozebrány zejm. ve vztahu k neodůvodněným vyhovujícím správním rozhodnutím ve smyslu § 68 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Nejprve je stručně popsána historie vývoje správního soudnictví na území dnešní ČR, kdy je upozorněno na instituty obdobné dnešní žalobní legitimaci nejvyššího státního zástupce. Dále je provedena kritická analýza výkladu pozitivněprávní úpravy týkající se institutu zvláštní žalobní legitimace, jak byl proveden judikaturou správních soudů. Je poukázáno na některé důsledky, ke kterým vedou judikatorní závěry zabývající se otázkou nepřezkoumatelnosti obsahového naplnění pojmu závažný veřejný zájem ve smyslu § 66 odst. 2 soudního řádu správního tak, jak bylo provedeno nejvyšším státním zástupcem. Konečně je shrnuta nálezová judikatura Ústavního soudu zabývající se otázkou ústavní konformity institutu. Dále je samostatně pojednáno o institutu vyhovujících neodůvodněných rozhodnutí správních orgánů a podmínkách jeho aplikace. Předposlední část práce je zaměřena na vztah dvou výše zmíněných institutů a navrhovaný postup správního soudu v případě, že nejvyšší státní zástupce využívá svého zvláštního žalobního oprávnění a napadá vyhovující neodůvodněné rozhodnutí správního orgánu. Jsou navrženy jak judikatorní, tak legislativní změny, jejichž účelem je obnova rovnováhy mezi moci výkonnou reprezentovanou nejvyšším státním zástupcem a mocí soudní reprezentovanou správními soudy. Konečně je v závěrečné části práce provedena stručná komparace s právní úpravou Slovenské republiky.