Comparison of Modified Transiliac Internal Fixators: Mechanical Testing on Pelvic Models

Abstract

Vertikálně nestabilní transforaminální zlomeniny kosti křížové mohou být stabilizované pomocí transiliakálního interního fixátoru zavedeného několika způsoby (TIFI): klasicky (TIFI-C), supraacetabulárně (TIFI-A) anebo duálně (DTIFI). V této studii byly použity modely lidské pánve vyrobené z tvrzené pěny (Sawbones 1301). Aby bylo možné srovnat stabilitu jednotlivých typů fixací, byly provedeny mechanické zátěžové testy, které umožnili analýzu tuhosti pánevního pletence. Nejprve byla analyzována tuhost nepoškozeného modelu pánve a poté byla pro každý model vytvořena vertikálně nestabilní jednostranná transforaminalní zlomenina, která byla fixována pomocí jedné ze studovaných fixací TIFI-C, TIFI-A and DTIFI (jeden typ fixace pro každý model). Jednotlivé fixační techniky byly srovnány na základě poměru tuhosti pánve s fixovanou zlomeninou vs. tuhosti nezlomené pánve. Prostorové deformace a pohyb zadního segmentu kosti křížové byly sledovány pomocí fotogrammetrického systému se čtyřmi synchronními kamerami. Tuhost modelu pánve byla určena na základě měření velikosti posuvu báze křížové kosti při předepsaném zatížení. Získaná data byla analyzována pomocí ANOVA testu s post hoc komparací pomocí Tukeyho HSD testu. Průměrná hodnota poměru tuhosti (±1SD) fixovaného pánevního pletence byla 0.638±0.005 při aplikaci TIFI-C, 0.722±0.014 při TIFI-A a 0.720±0.008 pro DTIFI. Duální transiliakální interní fixátor a supraacetabulárně zavedené TIFI poskytovaly lepší fixaci než TIFI zavedené klasickým způsobem (p<0.0001), přičemž poměry tuhosti pro DTIFI a TIFI-A byly statisticky ekvivalentní (p = 0.9112).