Otrokářství a přesídlování v nejstarší české literatuře

Abstract

Ve své práci o otrokářství a přesídlovaní ve starší české literatuře jsem se zaměřila především na rozbor legend a kronik. Hledáme v nich motivy otrokářství a přesídlovaní. V první kapitole se věnujeme otrokářství, jeho definici a základním pojmům. Nejvíce se zde dočteme o podobách otrokářství v Čechách 9. a 10. století. Otroci byli v té době považováni za mimořádně cenný majetek. Byli to většinou pohané a byli získáváni z válečných výprav. Co se týče druhé kapitoly, ta se zabývá přesídlovaním. Věnovali jsme se způsobům přepravy a motivům, které vedly k přesídlení. Na přelomu 11. a 12. století začal růst obyvatel a bylo třeba hledat nové území. Úzce s tím souvisí vznik vesnic a měst, kterými se v této kapitole také zabýváme. V poslední, třetí kapitole rozebíráme už konkrétní díla. Začínáme právními památkami, jmenovitě Zákon sudnyj ljudem a Penitenciál. Dále jsou podrobně rozebírány svatováclavské, ludmilské, prokopské a vojtěšské legendy, kde můžeme najít jak motivy otroctví, tak i motivy služby Bohu. Nejvíce dokladů o otroctví ale nalezneme v Kosmově kronice. Na jejich základě můžeme předpokládat existenci otroků v Čechách až do 12. století.