Krásná duše a její opak v literatuře a estetickém cítění romantismu

Abstract

Práce nejprve představí termín krásná duše v německém estetickém myšlení, především u Friedricha Schillera, v souvislosti s jeho pojetím možného harmonického spojení smyslovosti a duchovnosti v člověku. Schiller však stojí na prahu moderny, kde romantismus nápadně nachází zálibu i ve studiích možných odchylek, zvláštností a extrémů lidské duše v etickém i estetickém ohledu. Práce obecněji představí související estetické preference a poté se zaměří na vybrané příklady romantické literatury a bude uvažovat, jaké vazby k tématu krásné duše lze vykázat v souvislosti se zájmem romantiků o ošklivost, o to, co je zvláštní, co je esteticky i eticky mimo normu, především se pokusí vyložit určité literární postavy a dějové konstelace jako konkrétní ztvárnění této problematiky. Autory, které práce rozebírá jsou V. Hugo, M. W. Shelley a J. W. Goethe.