Enargeia jako řečnický princip a součást duchovních cvičení

Abstract

Do základů rétorické přípravy náležel předběžný výcvik (progymnasma) v umění popisu, jehož cílem bylo dosažení co největší zřejmosti, zřetelnosti, názornosti (enargeia/evidentia). Ve filosofickém slovníku byla zároveň enargeia vlastností pravdivých představ o skutečnosti, jimiž bychom se měli řídit. Filosofická „duchovní cvičení“ se pak mimo jiné zaměřovala na schopnost co možná nejsugestivnějšího vyvolání takových představ, a to způsobem majícím leccos společného s rétorickým pojetím ideální ekfráze, takové, která popisované staví posluchači/čtenáři přímo „před oči“. Text se zaměřuje právě na některé souvislosti mezi názorností jako rétorickým požadavkem a pojmem filosofické praxe.