Prostorovost mezi tanečníkem a divákem

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá specifickým prostorem tanečníka současného tance. Cílem je poukázat na dynamičnost tohoto tanečníkova prostoru a odhalit vznik a procesy, které ho následně tvoří a přetvářejí. Vedle prostoru se tato práce také soustředí na představení tanečníkova těla jako na nestálou a transformující se matérii v prostoru. Celá práce začíná úvodem do studie portugalského poststrukturalistického filozofa Josého Gila, která nese název Paradoxní tělo. V té se zabývá významem přirozených tělesných hranic vyskytujících se v prostoru a zároveň jejich proměnami. Jedním z hlavních témat je analýza objektivního a subjektivního, tedy vnějšího a vnitřního. Zde vycházíme z teorií Henriho Bergsona, Gilla Deleuze a Félixe Guattariho, kteří tuto prostorovost přetvářejí na virtualitu a aktualitu.