Porovnání fyzioterapeutických metod v terapii omezené flexe kyčelního kloubu.

Abstract

CÍL: Práce se zabývá účinností terapií omezené flexe kyčelního kloubu při extendovaném koleni, s hleznem v nulovém postavení a v dorzální flexi. Důvodem omezení mohou být zkrácené ischiokrurální svaly, omezený skluz nervi ischiadicum nebo se z pohledu vývojo-vé kineziologie jedná o důsledek posturální dysfunkce. METODIKA: Práce zahrnovala 30 subjektů (13 mužů a 17 žen, průměrný věk 23 let) rozdělených do 3 skupin. Terapie jednou z metodik (neurodynamika, strečink a cvičení dle DNS) trvala 3 týdny. Měřen byl pre- a post-intervenční rozsah pasivní flexe kyčle v obou pozicích hlezna. Výsledné hodnoty byly získány softwarovou analýzou videí a snímků. VÝSLEDKY: Průměrný nárůst rozsahu u terapie strečinkem činil 15,4° a 11,8°, u neuro-dynamiky 10,35° a 10,8° a u metody DNS 4,5° a 4,35°. U neurodynamiky se snížil rozdíl mezi flexí kyčle s hleznem v nulovém postavení a v dorzální flexi (v průměru o 0,45°). ZÁVĚR: Dle výsledků se strečink jeví jako nejúčinnější metoda při zvyšování rozsahu flexe kyčle s kolenem v extenzi. Výsledky naznačují, že neurodynamika vykazuje tendenci zvýšit skluznost nervi ischiadicum. Jistého nárůstu rozsahu však bylo dosaženo také u subjektů cvičících dle metody DNS.