Rodinný fideikomis šlechty v českých zemích na příkladu svěřenského nástupnictví na bývalých schlikovských panstvích Kopidlno a Staré Hrady

Abstract

Šlechtický rod hrabat Schliků, původem ze západních Čech, začal budovat po 30. leté válce svoji budoucí doménu ve východních Čechách. Nové panství se rozkládalo v okolí Jičína. Centrem panství byly města a statky Kopidlno, Staré Hrady a Vokšice. V roce 1672 v souladu s tehdy běžnými trendy zavedl František Arnošt Schlik na ochranu svého majetku rodinného fideikomisu. Právní institut, který přišel s dynastií Habsburků ze Španělska brzo v Čechách zdomácněl. Jeho podstata spočívala ve vybudování svěřenství pro určitý majetek s nadefinovaným okruhem nástupců. Součástí testamentu byla řada podmínek, které musel držitel fideikomisu plnit (posloupnost v mužské linii, zákaz mesaliance, katolická víra apod.). František Arnošt Schlik ustanovil původně fideikomis pro veškeré statky, ale po jeho smrti půl panství (Vokšice, Bartošov, Jičíněves) z fideikomisu vydělili. Až do zrušení fideikomisu v roce 1924 vedle sebe existovaly dvě panství Kopidlno - Staré Hrady a Vokšice - Jičíněves. V roce 1906 zemřel poslední držitel fideikomisu Ervin Schlik bez potomků. Jeho bratr František žil v nerovnorodém manželství. O nástupnictví se přihlásili vzdálení příbuzní Ungnadové z Weissenwolfu, kteří v soudním procesu nástupnictví ve fideikomisu v roce 1912 získaly. Rod Weissenwolffů vymřel v mužské linii v roce 1917. František Schlik a jeho syn Jindřich Schlik se pokusili opět do nástupnictví přihlásit. V průběhu řízení skončila monarchie a vznikla demokratická republika. V novém řízení začala platit nová pravidla a k vyloučení z nástupnictví ve fideikomisu se již nepřihlíželo. Přesto se Schlikům opakovaně nepodařilo bývalé majetky získat zpět. Práce se soustředí na rozhodovací praxi soudů v období rakousko-uherské monarchie a v období československé republiky.