Genealogie sociálního konstruktivismu jako teorie mezinárodních vztahů

Date issued

2018

Journal Title

Journal ISSN

Volume Title

Publisher

Západočeská univerzita v Plzni

Abstract

Realistické a liberální teorie byly dlouhodobě považovány za dominantní směry v teoriích mezinárodních vztahů. Nicméně v 90. letech nabírá na intenzitě význam sociologických a antropologických věd, jež začaly ovlivňovat a formovat obor mezinárodních vztahů. Od počátku 21. století až po současnost byla teorie sociálního konstruktivismu jednim z hlavních směrů teorií mezinárodních vztahů. V mezinárodním prostředí nicméně existují poměrně protikladné názory na sociálním konstruktivismu. Sociální konstruktivismus je v současné době chápan jako teorie, která zpochybňuje význam neorealistických a neoliberálních myšlenek pro formulaci objektů v rámci diskurzu mezinárodních vztahů. Sociální konstruktivismus je sociologickým směrem, jenž tvrdí, že sociální realita není dána jedinci objektivně jako fakt, avšak je neustále opětovně konstruována v procesu sociální interakce a komunikace; jedinec se při volbě řídí nejen principem racionální explanace, ale při rozhodování je rovněž ovlivněn společenským prostředím, v němž se nachází. Z perspektivy sociálního konstruktivismu hraje při vytváření mezinárodní politiky význam kultury, systému hodnot, pravidel a norem roli. Ačkoli začíná být diskuze o sociálním konstruktivismu v oboru mezinárodních vztahů populární až v 80. letech 20. století, sociální konstruktivism jako takový má hluboké kořeny zakotvené v myšlenkách německého filosofa Immanuela Kanta. Ten tvrdil, že významy nejsou v objektech předem a pevně dány, ale jsou na ně kladeny sociálními aktéry a mohou se měnit. Svým myšlením na Kanta navazuje významný filosof a představitel německého idealismu Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Ten záložil svojí etickou a politickou filozofii na myšlence "Phenomenology of Spirit" tvrdící, že lidská civilizace se v průběhu času neustále mění pod vlivem lidské interakce. Na uvedené navázal Karl Heinrich Marx, jenž ve svém díle Kapitál (Das Kapital) prosazoval myšlenku, že způsob, jakým člověk vnímá svět nezáleží na racionální volbě, avšak spíše na sociálním kontextu, z nějž člověk pochází. V současné době je sociální konstruktivismus v mezinárodních vztazích chápán jako alternativa pro dva hlavní myšlenkové proudy, výše zmíněný realismus a liberalismus. Sociální konstruktivismus je tudíž aktuálním předmětem zvýšené pozornosti, četných diskuzí a sporů. Dané téma nicméně není dostatečně prozkoumáno. ílem práce je zmapovat existující odbornou literaturu zabývající s vývojem sociálního konstruktivismu, nalézt a popsat role uvedeného proudu v mezinárodních vztazích a zachytit proměnu ve výzkumu daného fenoménu. K dosažení vytyčených cílů mi posloužily níže položené výzkumné otázky. 1. Jakým způsobem se změnil diskurz sociálního konstruktivismu postupem času? 2. Jaké místo měl a má sociální konstruktivismus v diskurzu mezinárodních vztahů? Práce je strukturována celkem do třech hlavních kapitol. V úvodu jsou nastíněny hlavní aspekty sociálního konstruktivismu a definovány pojmy, s nimiž je v průběhu celé předkládané studie operováno. První část práce se zaměřuje na klíčová teoretická východiska sociálních konstruktivistu, která byla založena na filozofických představách Karla Marxe, Friedricha Hegele či Friedricha Nietzscheho. Dále bude detailně popsán historický vývoj filozofického myšlení sociálního konstruktivismu a představen proces proměny formulace základních principů této disciplíny. Kromě tohoto směru se práce zaměří na faktory, jimiž je dle konstruktivistu definováno chování aktérů v mezinárodních vztazích. Rovněž je zde osvětlen fenomén takzvaný The agent-structure problem, respektive problematika struktury a aktéra v mezinárodních vztazích z pozice sociálního konstruktivismu. Cílem je ukázat, jak se měnila představa konstruk

Description

Subject(s)

sociální konstruktivismus, mezinárodní vztahy, teorie

Citation

Collections

OPEN License Selector