Příspěvek k ruderální flóře a vegetaci Plzně-Radobyčic

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá studiem ruderální flóry a vegetace na území města Plzně, konkrétně městské části Plzně Radobyčic. Studované území se rozkládá na třech mapových listech: Plzeň 8-7/3,8-7/4 a 8-8/1. Celková rozloha mapovaného území je 3,75 km2. Všechny tři mapové listy byly rozčleněny na intravilán a extravilán. Data získaná během terénního průzkumu sloužila jako podklad pro vytvoření druhového soupisu pro studované území, který je součástí příloh (Příloha 1). Byla vytvořena mapa znázorňující ruderální biotopy a místo výskytu a počet invazních druhů (Příloha 3). Na studovaném území bylo nalezeno celkem 253 druhů vyšších rostlin. Všem druhům uvedeným v druhovém soupise byly přiděleny hodnoty pro ekologické nároky (FRANK et KLOTZ 1990), životní forma (KUBÁT et al. 2002), životní strategie a původnost (PYŠEK et al. 2002). Nejhojnějšími druhy pro intravilán celého území jsou jílek vytrvalý (Lolium perenne), lipnice roční (Poa annua), pampeliška (Taraxacum sect. ruderalia), jetel plazivý (Trifolium repens), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), svízel přítula (Galium aparine), tolice dětelová (Medicago lupulina) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Nejhojnějšími druhy pro extravilán celého území jsou bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), svízel přítula (Galium aparine), kuklík městský (Geum urbanum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), jílek vytrvalý (Lolium perenne), smrk ztepilý (Picea abies), pampeliška (Taraxacum sect. ruderalia) a jetel plazivý (Trifolium repens). Na studovaném území bylo nalezeno celkem 12 druhů invazních rostlin, z toho nejčastěji se vyskytovaly: pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora), škumpa orobincová (Rhus typhina), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). Nejčastějšími ruderálními biotopy intravilánu byly ruderální trávníky s dominancí Lolium perenne (10a) a společenstva trpící zraňováním a sešlapem (7a). Nejčastějším ruderálním biotopem extravilánu byla společenstva druhotných porostů trnovníku akátu (Robinia pseudacacia, 1a).